Lejsal je už dlouho považován za velkou brněnskou oporu, což pořád platí. Jenže nyní marodí se zraněným stehenním svalem, a tak se otevřela šance pro Bureše.
A zanedlouho třicetiletý náhradník výborným výkonem v Příbrami znovu ukázal, že je víc než pouhým záskokem. "Říkal jsem si, že jestli jsem měl někdy dostat šanci, tak po sportovní stránce je to letos," vypráví Bureš. "Na vrcholu jsem hlavně díky hlavě. Věřím si, ze zápasů si nic nedělám. Prostě jdu hrát fotbal, těším se na něj a užívám si to. To je obrovský rozdíl proti minulosti." Bureš je tichý, nenápadný chlapík.
Od svého příchodu z Drnovic před dvěma lety byl v Brně vždy "ten druhý vzadu", fanoušci mu hlavně kvůli nejistému pokrývání centrů příliš nevěřili. Ale ti objektivní musejí uznat, že předsudky vůči němu už dávno nejsou spravedlivé. Místo nejistoty teď má Brno v Burešovi naopak záruku kvality.
Stačí se podívat na tato čísla: brankář s dvacítkou na zádech odchytal na konci loňské a začátku této sezony čtyři zápasy v řadě. Bilance? 0 inkasovaných gólů! Už 400 minut jej v lize nikdo nepřekonal.
"Čtyři zápasy s nulou? To je celkem dost," diví se Bureš. Myslel si, že jich má méně. Skromnost ho pořád neopustila, ale dobré výkony jej opravňují pomýšlet na místo brněnské jedničky. "Ty dva roky v Brně nebyly špatné, myslím, že jsem se Lejsimu přiblížil. Letos bychom se o to místo mohli poprat," věří Bureš. "Ale to vážně není otázka pro mě."
Co na to tedy říká trenér? "Lejsal je zatím zraněný. Až se dá dohromady, tak uvidíme," sděluje Horáček a jmenuje přednosti obou gólmanů. "U Lejsiho je to výška, má také výbornou dynamiku letu, takže doskočí daleko. Bury má zase výjimečný reflex, dobře čte hru a řídí obranu." Každopádně teď v Brně mají příjemné starosti. "Mít dva tak výborné brankáře je velké plus," libuje si Horáček. Zvlášť když si nejdou po krku. "Máme nadstandardní vztahy," ujišťuje Bureš.
Chytat ale může jenom jeden. Který z nich to bude?
