Nejlepší světový brankář Petr Čech utrpěl před týdnem při zápase s Readingem tříštivou zlomeninu lebky.
Když uběhlo pět minut a začínalo poprchávat, ochranka naznačila: Konec! Paní Čechová ještě povolila dvě otázky, pak se u vstupní fontány otočila a zmizela v nemocnici.
Martino, jak se Petrovi daří?
Už jen to, že jsem přišla a jsem schopná o tom mluvit, znamená, že se dává dohromady.
Jaké udělal od operace pokroky? Petrův manažer říkal, že už se normálně prochází.
Neřekla bych normálně, ale je schopný si dojít na toaletu. Je schopný udělat pár kroků. Ale ještě by se to nemělo přehánět. Komunikuje, vybavil si, že začal hrát nešťastný sobotní zápas, ale ten incident si samozřejmě nepamatuje.
A co prognóry? Jak dlouho ještě zůstane v nemocnici?
Každým dnem se Petrův stav zlepšuje. Budu ráda, když bude doma co nejdřív, ale musí se dostat do takového stavu, aby to šlo. (Nedlouho po rozhovoru byl Čech převezen do jiné nemocnice, blíž svému londýnskému domovu. Její název klub tají).
Ve středu večer se prý díval v televizi na fotbal. Jeho Chelsea vyhrála v Lize mistrů nad Barcelonou.
Opravdu se díval přes notebook, i když obraz nebyl ideální. Ale gól viděl a dva zákroky brankáře Hilária taky, takže byl spokojený. Prožíval to, fandil.
Není pro něj zvykem sledovat mužstvo Chelsea zvenčí.
Bylo to zvláštní, koukal se na zápas, který měl hrát. Přál klukům, aby uhráli ten nejlepší výsledek.
Jaký jste byla fanoušek vy?
Strašně jsem klukům přála, aby vyhráli, protože vím, že to pro ně mělo zvláštní nádech. Chtěli vyhrát pro Petra i pro Carla Cudiciniho. Navíc v Chelsea měli ještě jednu smutnou událost (při úterní nehodě zemřela Victoria Buchananová, asistentka z klubového vedení), takže jim všem chtěli věnovat vítězství. A já? Fotbal, abych byla upřímná, je pro mě v současnosti úplně ta poslední věc, která mě zajímá.
V pondělí za Petrem přijeli spoluhráči z Chelsea. Měl sílu vstřebávat od nich informace?
Zatím moc ne. Je unavený, je rád, že mluví o normálním životě. Když za ním kluci přijdou, baví se většinou o tom, co se stalo, a přejí mu brzké uzdravení. Jinak Petr hodně spí.
Vzpomenete si, co říkal, když poprvé otevřel oči po operaci?
Každý, kdo se probere z narkózy, je trochu zmatený. Navíc Petr utrpěl zranění hlavy, takže si toho spoustu nepamatoval. Kdo je, co se s ním děje. Postupně se to zlepšovalo a dnes si vybavil všechno. Kde je, co je jeho zaměstnání, co se stalo.
Jaká byla vůbec jeho první slova?
Vůbec si to nevybavuju. Odpovídal maximálně na otázky lékařů.
Prý teď mluví ve všech jazycích, které umí.
No, když se probral z narkózy, mluvil na mě anglicky. A když ho navštívili spoluhráči a mluvil třeba s Didierem Drogbou, plynule přešel na francouzštinu.
Právě útočník Drogba intenzivně Petrovo zranění prožívá. Po výhře nad Barcelonou mu věnoval vítězný gól.
Všichni to prožívají, měli o Petra velký strach. Teď jsou každým dnem lepší zprávy a všem se ulevuje.
Je možné, že už dnes ho pustí do domácího léčení?
To vůbec nechci komentovat, zatím takové informace nemám.
Už se Petr zajímá také o všední věci? Třeba co mu uvaříte k večeři, až bude poprvé doma?
To moc ne, ale ve středu se vyptával, jak se má náš pes Maxík, kterého teď u nás hlídá Petrovo dvojče. Takže bych řekla, že už je snad zpátky.
Když mu otrne, chce obvykle dělat všechno, na co je zvyklý. Už ho musíte krotit?
Myslím, že tohle zranění ho omezilo tak, že je rád, že může mluvit a jíst. Je rád, že je v pořádku.
