V létě přerušil brankář druholigového Zlína kvůli přetrvávajícím zdravotním potížím kariéru. V pouhých 27 letech. Místo toho se nyní naplno věnuje své velké zálibě – golfu.
A daří se mu. Nedávno se podílel na triumfu Východu nad Západem v tradiční bitvě, do níž se z každé části republiky dostane devět nejlepších amatérských golfistů. "Golf mě baví, ale fotbal mě živí. A doufám, že to tak ještě několik let bude. Poctivě rehabilituju a v zimě se chci do brány naplno vrátil," plánuje Kořínek.
Jak hodnotíte svůj současný život?
Spokojený nemůžu být, protože pořád nejsem zdravý. Ale mám teď čas na golf, kterému se věnuju docela dost.
V jakém jste zdravotním stavu?
Mezi posledními obratli mám čtyři milimetry vyhřezlou plotýnku. Nijak výrazně mě to v životě neomezuje, takže běhám, jezdím na kole, posiluju, můžu vlastně cokoliv. Když jsem ale vlezl do brány, dvakrát třikrát spadl, hnulo se mi to a celá záda se mi zablokovala.
Objevila se u vás i obava, že byste ve 27 letech musel s fotbalem skončit úplně?
Hodně napoví příští týden, kdy mě čeká nová rehabilitační léčba v pražském Motole u jedné specialistky. Ale nepočítám s tím, že bych měl končit.
Jak nyní pracujete?
Ve Zlíně mi smlouva skončila, od léta jsem volným hráčem. Mám ale štěstí v tom, že jsem si fotbalem nějaké peníze našetřil. A věřím, že od zimy zase budu chytat. To je jednoznačné.
Potřebuju něco, co mě bude živit.
Ve Zlíně, kde jste byl od třinácti let?
To nevím. S klukama jsem stále v kontaktu, jsem pomalu na každém jejich domácím zápase. S trenérem Márou Kalivodou jsme se bavili, že kdybych se chtěl postavit do brány, není problém přijít na trénink. Nic víc jsme neřešili.
Stal se pro vás golf novým sportovním vyžitím?
Dá se to tak říct. Golf jsem ale hrál už i při fotbale. Během sezony má fotbalista celkem dost času, takže jsem jej vesměs všechen trávil na golfu. Díky tomu, že se teď fotbalu nevěnuju, můžu objíždět všechny turnaje. Takže hraju špičkové české amatérské "toury". Času na golf teď mám hodně.
Dá se i díky golfu udržet kondice?
Určitě. Nezdá se to, ale golf je fyzicky hodně náročný. Když jdete hrát turnaj, strávíte tam pět hodin a ujdete dvanáct kilometrů, nosíte si přitom i tašku s holemi a podobně. Je to sport náročnější na psychiku, příprava po této stránce je hodně náročná.
Jak často se dostanete na hřiště?
Tréninkem trávím denně čtyři až pět hodin, při tom pracuju na krátké a dlouhé hře i na puttování. Na hřiště se snažím dostat třikrát týdně. A taky hraju turnaje.
Vím, že je těžké hodnotit sám sebe, ale zkuste to. Jak dobrým jste golfistou?
Dostal jsem se s handicapem na skrečovou, tedy mínusovou, hodnotu. Na to, že golf hraju čtvrtou sezonu, si myslím, je to docela dobré. Ale platí to samé jako ve fotbale. Jste tak dobrý, jak dobrý byl váš poslední výkon. Mám pořád na čem pracovat, nevěnuju se tomu zase tak dlouho. Ale rozhodně o sobě nemůžu říct, že se do míčku neumím trefit (usměje se).
Jste schopný se dostat i na úroveň, kdy byste se golfem živil?
Je to hrozně složité. Stejně jako ve fotbale potřebujete štěstí. Můžete být hodně dobrý fotbalista, podávat vynikající výkony, pak ale přijde chvíle, kterou potřebujete zvládnout, abyste se posunul výš, a vám se to nepovede. Při golfu vám třeba vyjde deset turnajů výborně, pak potřebujete zahrát na jednom, kde jste na očích... Nemyslím si, že bych se nemohl někam dostat, ale řekl bych, že záleží ještě víc na tréninku než při fotbale. Chce to čas a trpělivost.
