Na mistrovství Evropy věkové kategorie do 21 let se příští rok do Izraele podívají Rusové. Koubek odchytal oba barážové zápasy. V Rusku byli Češi podle gólmana horším týmem.
Utkání v Jablonci ale vypovídalo o trochu něčem jiném.
To je pravda, proto je větší škoda, že většina fanoušků viděla jen ten jablonecký zápas. Odveta totiž byla úplně o něčem jiném.
V čem jste se zlepšili natolik, že jste po porážce 0:2 v Jablonci mohli v odvetě pomýšlet na postup?
Hráli jsme konečně to, co po nás trenér chtěl. V Jablonci jsme Rusům nechávali hodně prostoru, naši hráči se k nim nestačili včas dostávat a oni toho využívali. Proto zápas vypadal tak, jak vypadal.
Do Jekatěrinburgu jste letěli s dvoubrankovým mankem, jaká byla taktika, abyste na zdánlivě ztracený postup ještě mohli myslet?
Především jsme se měli pokusit dát brzy gól, aby Rusové znervózněli.
To se ale nepodařilo, naopak jste už v šesté minutě dostali gól a postup byl ještě o kus dál.
Pro nás to byl hodně nepříjemný okamžik. Penalta podle mého soudu byla dost sporná, vždyť ani pomezní sudí, který od toho souboje stál snad jen deset metrů a viděl ho velmi dobře, nic nesignalizoval. Navíc Kalas ještě dostal žlutou kartu, což je pro stopera v šesté minutě dost těžká situace. Jak se později ukázalo, bylo to pro vývoj baráže dost důležité.
Čím se vám podařilo soupeře, který už asi nepochyboval, že postoupí, dostat do situace, že se o postup musel bát?
Tím, že jsme hráli opravdu dobře. Kluci předváděli výborný fotbal a Rusové se jen chytali za hlavu, jak jim to nejde. Otočili jsme skóre na 2:1 a už stačil jen jeden gól, abychom postupovali my. O tom, že to byl z naší strany výborný zápas, svědčí i to, že si Rusové první opravdovou šanci vypracovali až někdy v 70. minutě, kdy už jsme se hnali za třetím gólem.
Ten jste nevstřelili, i když jste šance měli.
I proto, že nás dost brzy přibrzdilo vyloučení Kalase po druhé žluté kartě. Zase to podle mě byl hodně sporný výrok a my po něm hráli v deseti. I pak jsme měli obrovskou šanci, Tecl ale trefil jen břevno. Když pak Rusové sedm minut před koncem zápasu vyrovnali, už nebyla síla s tím něco dělat.
Nástup české jedenadvacitky k uktání s Ruskem. Horní řada zleva Vlastimil Daníček, Lukáš Hejda, Marek Hanousek, Pavel Čmovš, Milan Nitrianský a brankář Tomáš Koubek. Dolní řada zleva Stanislav Tecl, Jan Lecjaks, Jan Kopic, Martin Pospíšil a Václav Kadlec.
Odchytal jste oba barážové zápasy a dostal v nich čtyři góly, může se zdát, že je to dost.
Může to tak na první pohled vypadat, ale dva z nich jsme dostali z pokutových kopů a jeden, ten v odvetě na konečných 2:2, po spíše náhodné střele, kterou ruský hráč krásně trefil ještě k tomu nohou, kterou ani moc nekope.
Po zápase v Jablonci trenéři udělali v sestavě řadu změn, a to i v obraně. Nebyl to pro vás trochu problém?
Vůbec. Jednak jsou v našem kádru všechno hráči, kteří kdykoliv do jakéhokoliv zápasu mohou plnohodnotně nastoupit, a jednak s hráči, kteří hráli v obraně, problém už vůbec není. S Tomášem Kalasem se znám dobře a s Tomášem Holešem z Hradce ještě líp.
Máte za sebou zápas, za který vás všichni chválili, ale předpokládám, že ve vás po vyřazení převládá smutek.
Určitě, bohužel postup jsme si prohráli už doma.
