Vážně jste neuvažoval o tom, že se omluvíte?
Já si zápasy nevybírám, nechávám na trenérovi, jestli chce, abych přijel. Před nominací žádné zranění nemám a trenér chtěl, abych na zápas dorazil. Takže jsem tady k dispozici. Záleží na něm, jestli mě dá do brány, nebo nedá. Ale za celou dobu, co jsem v národním týmu, jsem se omluvil pouze ze zranění. A jednou v zápase v Turecku po náročném programu a cestování z Asie do Ameriky a zpátky, kdy bych stejně nebyl přínosem. Jakmile nemám zdravotní problém, reprezentuju rád.
Jak se hledá motivace na takový zápas?
Hrát za národní tým to je motivace sama o sobě. Je jedno, s jakým hrajete soupeřem. Důležité je, abychom zápas odehráli dobře a zvítězili. I pro náš klid, naši pohodu. Fotbal hrajete proto, abyste vyhrávali a každé vítězství se počítá.
Kanada už osm zápasů nedala gól. Dáváte si za svůj cíl jim tuto sérii natáhnout?
Každý zápas vypadá jinak. Oni třeba v zápase s Austrálií prohráli 0:3, ale v prvním poločase měli tři velké šance. Kdyby dali gól, tak klidně mohli o poločase vést. Můžete bránit sebelíp a když se vám stane, co se nám stalo s Arménií, že trefí odražený míč z třiceti metrů do šibenice, tak můžete jenom zatleskat. A je úplně jedno, jestli je to Kanada, nebo jestli je to Brazílie. Gól platí úplně stejně. My budeme hrát tak, abychom gól samozřejmě nedostali.
Vybavují se vám v Olomouci vzpomínky na březnový nevydařený zápas s Dánskem?
Kdybychom jezdili na stadiony jenom podle toho, jaký jsme kde uhráli výsledek, tak nevím, kde už bychom hráli. Tolik stadionů v Česku zase nemáme, aby vyhovovaly pravidlům na mezinárodní zápasy. To je samozřejmě legrace. Hrajete tam, kde víte, že máte zázemí, že přijdou fanoušci. Zápasy se snažíte rozdělit tak, aby se hrálo na Moravě a v Čechách a kde s tím také souhlasí soupeř. My jsme vybrali Olomouc z toho pohledu, že tady byl vždycky zájem o fotbal a doufejme, že vždycky bude. Máme nepříjemnou zkušenost s posledním zápasem, ale to nehrálo roli.
