Zatímco Džekův osud je v Česku dobře známý, na Vršajeviče se už skoro zapomnělo. Do Sparty přišel jako talentovaný útočník, ale nechytil se a rychle putoval na hostování do Kladna. Tam odehrál 11 zápasů, vstřelil jediný gól a pak už se v české lize nikdy neobjevil.
Sparta ho poslala hostovat do slovenského Prešova, který ho poté získal natrvalo. Z útočníka, který nedával góly, se časem stal spolehlivý krajní obránce. A přes zastávku v Čeliku Zenica se dostal až do chorvatského Hajduku Split, odkud předloni pronikl i do bosenské reprezentace.
V jejím dresu už mezitím dávno zářil Džeko, který pomohl vystřílet překvapivý postup na světový šampionát. Do nominace se dostali oba, ale v jiných pozicích. Kanonýr Manchesteru City jako hlavní útočná hrozba, drobný rychlík z Hajduku jako čekatel na lavičce náhradníků.
V sestavě se sešli až ve chvíli, kdy bylo o bosenském osudu rozhodnuto - v posledním utkání skupiny proti Íránu. A možná škoda, že trenéra Sušiče tenhle tah nenapadl dřív.
Nejdřív se trefil Džeko, jeho rána z velké dálky zapadla k tyči a Bosna vedla 1:0. V závěru za stavu 2:1 skóroval také Vršajevič - utekl po křídle a místo centru překvapil brankáře střelou na vzdálenější tyč. Stvrdil tak historicky první výhru Bosny na velkém turnaji.
„Odehráli jsme velmi dobrý zápas a je velká škoda, že jedeme domů,“ litoval po zápase v rozhovoru pro bosenský web scsport.ba. „Ale z gólu mám obrovskou radost. Dát branku na mistrovství světa je sen každého fotbalisty a mně se to přání splnilo.“
Nejen to - Vršajevič byl podle statistik také nejrychlejším Bosňanem na mistrovství. V jednu chvíli běžel rychlostí 32,1 kilometrů v hodině, čímž překonal krajana Bešiče. A zařadil se dokonce mezi 15 nejrychlejších hráčů šampionátu.
„Díky všem za blahopřání, dostal jsem spoustu SMS a nestíhám odpovídat,“ omlouval se s úsměvem.
Jestlipak si na něj vzpomněl i někdo z bývalých spoluhráčů z Česka?
