Jedenatřicetiletý záložník Arsenalu sice figuroval v základní sestavě, na stadionu v Kaunasu začal i rozcvičení. Počínal si opatrně, hlídal se. Když ostatní stříleli na branku nebo centrovali, stál opodál.
A pak trenéru Bílkovi řekl zprávu, kterou nechtěl slyšet: "Nejde to."
V kvalifikaci do té doby nevynechal jediný zápas. A kdyby v závěru domácího souboje s Lichtenštejnskem nebylo rozhodnuto, nechyběl by v sedmi duelech ani minutu. Vystřídal těsně před koncem.
A pak nadešel souboj v Kaunasu. Rozhodující v celé kvalifikaci.
Rosický po rozcvičení svlékl dres, pustil do hry Daniela Koláře, kapitánskou pásku předal Petru Čechovi a usedl na tribunu.
A hned po minutě se mohl radovat, Michal Kadlec proměnil penaltu, kterou španělský sudí odpískal za faul na Milana Baroše. A po čtvrthodině znovu, Barošovu střelu do tyče dorazil Jan Rezek. To byla náplast na jeho bolest. Nakonec viděl vítězství 4:1.
Rosického problémy začaly den před výkopem. Během předzápasového tréninku ho znovu začala pobolívat třísla, s nimiž často marodí.
Lékaři zahájili intenzivní léčbu. "Dělali jsme možné i nemožné," poznamenal Petr Krejčí.
Po taktické poradě ho kouč Michal Bílek nominoval do základní sestavy s tím, že se "uvidí po rozcvičení".
Rosického trápilo stejné zranění už před dvěma lety, když se vyléčil z vleklých potíží podkolenní šlachy. Fotbal začal hrát po roce a půl, ale pak právě kvůli tříslům několikrát marodil. Naposled před pár týdny.
I kvůli tomu zasáhl jen do tří zápasů Arsenalu v letošním ročníku Premier League. Další duely odehrál v kvalifikaci o Ligu mistrů s Udine a pak v hlavní fázi s Olympiakosem. A třikrát nastoupil v reprezentaci. Čtvrtý duel už nestihl.
