I když Bohemians zažili největší výhru v samostatné české lize, na pozápasový trénink nepřišel jediný fanoušek. A co ta osoba na schůdcích pod hodinami? To si jen paní s nákupní brašnou zkracuje cestu přes stadion. Zatímco každý trénink ligového týmu v sousedním Německu sledují desítky lidí, na Bohemians si zvykli, že pravidelným tréninkovým návštěvníkem je jen jeden důchodce z Hostivaře. Tentokrát ale chyběl.
Vítězství nevítězství, pořád se musí chodit včas. A zvlášť na Bohemians, pod trenérem Petrželou, který si potrpí na akurátnost. Kdo by jen o minutu zmeškal sraz v půl desáté, platí. Sankce se neodpouštějí. V Příbrami před zápasem například zapípal mobilní telefon náhradnímu brankáři Charvátovi a hned musí platit pět set. I když se vyhrálo. Důsledný pokladník Hartig, jinak bojovník v útoku, bez pardonu kasíruje.
V deset se začíná, a právě jen trenér Vlastimil Petržela chybí. Přichází až za hodinu, kráčí studenou chodbou a mračí se. "Já se takhle mračím pořád," říká. Spíš mu ale vadí, že se kolem jeho hráčů motají novináři. Nemá rád, když se z fotbalistů dělají hvězdy. "Jsem radši, když jsou v klidu. Na nějaké oslavy je ještě brzy." Pozápasové tréninky obvykle Petržela nevede, jako sportovní ředitel klubu má i jiné starosti, včera nestihl trénink kvůli obchodnímu jednání. "Stejně je jen regenerace, moc se nenadřeme," říká obránce Pavel Mareš.
Pravda, jen co z trávníku vyjede správce na malém traktůrku, pomalu se na hřiště šourají hráči. Osmička těch, kteří proti Příbrami hráli v základní sestavě, vyklusává. Skoro za sebou tahají nohy, jak běží pomalu. Nikdo je nenapomíná, takhle prostě vypadá trénink na odplavení únavy.
Náhradníci makají naplno a na druhé straně se druhý hlouček pořád směje vtípkům. Když míč proklouzne Hartigovi mezi nohama, útočník se neohrabaně svalí k zemi. Zase salva smíchu. "Jak se vyhrává, je prostě pohoda," vypráví Mareš, který po padesáti minutách odchází ke kabinám. Za chvíli se položí do horké lázně a regenerace pokračuje.
