Bývalý kapitán litevské jedenadvacítky, který si fotbalem vydělává v Příbrami, se prochází hotelem v centru Kaunasu a sní o tom, že si v úterý potřetí v životě zahraje za dospělou reprezentaci.
I když základní fotbalové fráze už zná v češtině, při rozhovoru raději mluvil litevsky a jeho slova překládala tlumočnice.
Asi vás čeká hodně speciální zápas, když hrajete českou ligu, souhlasíte?
Samozřejmě. Rád bych si vyzkoušel své síly proti nejlepším hráčům Česka. Chtěl bych na hřišti dokázat, že jsem v Příbrami nedostal šanci náhodou.
Zatímco Litvě vlastně o nic nejde, Česko hraje o evropskou baráž. Jak to vnímáte?
Té situace jsem si velice dobře vědom. Ale my nehledíme na soupeře, nýbrž na sebe. Jdeme zápas odehrát tak, abychom našim fanouškům ukázali, že fotbal umíme. Nic nevzdáváme.
Takže nepřejete Česku?
Fotbal přece nikdo nehraje kvůli tomu, aby prohrával. Já teď chci vyhrát, vyhrát pro Litvu. Český tým je možná silnější, ale my nic nevzdáváme.
V Olomouci před rokem Litva senzačně vyhrála 1:0. Je schopná vyhrát i podruhé?
Proč ne? I když nastoupí obnovená sestava bez několik stabilních hráčů, nemyslím, že v systému naší hry dojde k výrazným změnám. Myslím, že pro mladé kluky bude mimořádný stimul, aby ukázali, čeho jsou schopni. A naše motivace? Je jasná: nehodláme soupeři nic darovat.
Když od letošního ledna hrajete v Příbrami, vyptával se vás trenér Žutautas na novinky z českého tábora?
To rozhodně ne. Já mu nemám co radit. Náš trenér je profesionál a ví přesně, co dělat.