"Bláznivý zápas, co?" kroutí hlavou český obránce Tomáš Ujfaluši. Ale copak by to šlo? Fotbal v Turecku bez emocí?
Poprvé vzplanou v metru. Proti průvodu fanoušků nastupuje skupina kontrolorů. Oranžové vesty působí na ultras jako červená barva na býka. Jízdenka v hodnotě tří tureckých lir se některým zdá příliš drahá, přeskakují turnikety.
Baroš? Vynikající! Ale zraněný
Hádky a strkanice přerostou do rvačky, vzduchem létají výkřiky, na hlavu dvou postarších kontrolorů dopadají tvrdé údery útočníků. Po několika minutách slaví ubohé vítězství, oči se jim podivně lesknou a ve vzduchu je cítit napětí. "Ultras jsou takoví. Alkohol," kroutí hlavou jeden ze slušnějších fanoušků.
Tomáš Ujfaluši v akci.
V přeplněném vagonu metra lehce identifikuje cizince. Všichni ostatní mají povinnou výbavu, červeno-žluté šály nebo dresy. Byť pouze v turečtině, ochotně poradí ve všem. Stačí říct "Česká republika". "Aaaaa, Baroš! Vynikající hráč," rozplývají se chlapi ve středním věku. "Ale nenastoupí, je zraněný," oznamují.
Davy se valí směrem k moderní Türk Telekom Aréně, vstupenky v hodnotě od 53 do 70 tureckých lir (530 - 700 Kč) kupuje minimum z nich. Většina tahá z kapes permanentky. Opozdilci popoběhnou, aby stihli výkop. Hlasité skandování ztichne, když chladný vzduch proříznou tklivé tóny trubky. I fotbal uctí oběti nedávného zemětřesení.
Vzápětí se třese celý impozantní kotel s kapacitou 52 000 diváků. Ačkoliv ve středu večer jich cestu do hlediště našlo o několik tisícovek méně, efektní představení neutrpělo. Hráči také přispěli. Osm žlutých karet, z nichž jednu vyfasoval i český obránce Ujfaluši, k tomu další dvě červené, několik hádek, menší strkanice. Zpěv z hlediště střídají výkřiky, pískot, emotivní gesta. Stěží najít větší koncentraci horkokrevných Turků než na fotbalových stadionech.
Bylo to za hranicí, uznává Ujfaluši
Když souboj týmů z opačných konců tabulky - Galatasarayi patří čtvrtá příčka, zatímco Gaziantepspor je dvanáctý, končí prohrou domácích 2:4 - odešel by možná šéf domácích ze stadionu nejraději kanálem. Jenže u východu pro VIP hosty mu do obličeje svítí čtyři televizní kamery, kolem postávající suita ochranky útrpně snáší uštěpačné otázky.
Hráči se trousí ze šatny pomalu, z fanoušků zůstali u klubového autobusu postávat pouze dva vytrvalci. Žádost o společnou fotografii se svými hrdiny se u ochranky nesetkává s pochopením.
Stadion už je potemnělý, když český obránce Tomáš Ujfaluši opouští stadion. "Tohle nebyl obvyklý zápas," přiznává. "Rozhodčí nás trochu řezal, vyloučil dva hráče. Zvládli jsme sice vyrovnat, ale taky jsme pak dostali hloupý gól," vypráví. Po Itálii a Španělsku si zvyká na turecký temperament, způsob hry horkokrevných hráčů mu vyhovují. "Ale dnes to bylo za hranicí," přiznává.
S klubovými funkcionáři prohodí pár slov. "Zatím anglicky, ale mám dojem, že mi nerozumí. Asi se budu muset naučit turecky," loučí se. Týmovým autobusem odjíždí do tréninkového centra. O víkendu jej čeká další bláznivý večer.
