„Je to pro nás takový malý zázrak, s nímž jsme na začátku sezony moc nepočítali,“ líčil předseda klubu Jiří Crha.
Upřímně. Na fotbalový happy end, který na blanenském stadionu vidělo bezmála 1 100 diváků, to nevypadalo ani v polovině ročníku. V zimě šestý celek divize převzal právě kouč Zbořil, který Blansko nasměroval k postupu. „Doplnili jsme tým vítěznými typy, měli jsme výbornou osu. Všechno si sedlo,“ libuje si blanenský trenér.
Mezi opory patřili exligoví záložníci Pavel Mezlík a František Schneider. V útoku (se) bavil Petr Švancara, jenž dal 8 gólů a na 17 přihrál. „Rozhodl i vzájemný zápas s Hodonínem, který byl u nás lepší, ale v 87. minutě dal gól na 1:1 a bod měl cenu zlata,“ ví Zbořil.
Právě jihomoravský rival, kterého z lavičky vedl František Komňacký a na hřišti dirigoval další exligista Tomáš Polách, byl nejvážnějším konkurentem v třetiligových dostizích.
„Jejich hráčské i trenérské možnosti byly úplně jinde,“ má jasno Zbořil. „Na rozdíl od Hodonína jsme na hráče nevytvářeli žádný tlak, a možná proto to tak dopadlo,“ usměje se chlapík, jemuž Švancara přezdívá blanenský Guardiola.
38letý kanonýr si však MSFL v blanenském dresu nezahraje. Má namířeno do Tišnova, který suverénně postoupil do krajského přeboru.
„Přemlouvat ho je marné, odchod avizoval dopředu,“ líčí Zbořil. „Chtěl bych tým postavit na hladových typech. Nechceme hrát podřadnou roli,“ plánuje kouč. „Co se týče stadionu, není potřeba nic měnit. Navíc budeme mít hřiště s umělou trávou,“ doplňuje Crha.
