Čtyřiatřicetiletý prvoligový veterán moc dobře ví, že bez dobrých spoluhráčů by byl sebelepší kanonýr v úzkých. "A já měl na spoluhráče štěstí jak ve Spartě, tak teď už třetí rok v Příbrami. Takže bych byl moc rád, kdybychom to společnými silami zase dotáhli do Poháru UEFA jako před dvěma lety."
Siegl přišel do Příbrami v lednu 2001 po čtrnácti letech strávených ve sparťanském dresu. V tehdejší jarní sezoně šesti góly i výbornými výkony pomohl týmu ke čtvrtému místu v tabulce. "A to jsme vlastně až do posledního kola bojovali o druhé místo a tím o kvalifikaci do Ligy mistrů," vzpomíná na vydařenou sezonu.
Když ze Sparty odcházel, vyslovil přání stát se popáté králem střelců samostatné české ligy. Jejím nejlepším kanonýrem se stal v letech 1994 (20 gólů), 1997 (19), 1998 (13) a 1999 (17). Je ten sobotní dvougólový počinkem ke splnění tohoto cíle?
"To se dá strašně těžko odhadnout. Někdy jde do sítě skoro všechno, do čeho člověk kopne, jindy zase může mít šancí pět a ne a ne se trefit. To všechno moc dobře znám. Ale budu se snažit."
A kolik asi tak přesných zásahů by na krále střelců mohlo stačit? Přes dvacítku vyšplhal naposled v roce 2000 sparťan Lokvenc, který se trefil dvaadvacetkrát. V dalších letech už nic slavného: Tuma 15, Štajner 15 a naposled Kowalík 16 gólů.
"Myslím, že kdybych se přiblížil té dvacítce, tak by to nejspíš stačit mohlo. Dávat góly je totiž čím dál těžší. Obránci jsou lepší a lepší, takticky propracovanější bývá i celková defenziva," přemítá Siegl.
Takže, jakou celkovou bilanci by si představoval v právě rozjetém ligovém ročníku?
"Kdyby těch gólů bylo patnáct, musel bych být spokojený. Vždyť loňský podzim jsem se netrefil ani jednou. Jenže patnáct by asi na ten titul krále střelců nestačilo. Tak se budu snažit nějaký přidat. Znovu ale musím opakovat, že důležitější je pro mě úspěch mužstva. Klidně ať dá ty góly někdo jiný, jen když zas s Příbramí prorazíme do Evropy."
Většina statistik mu připisuje už zmíněných 160 ligových gólů. Někteří se ale dušují, že už jich je sto šedesát jedna.
"Abych řekl pravdu, taky to nevím přesně. Možná se mi jeden gól ztratil na vojně v Chebu, možná mi chybí ten, který jsem dal loni Slavii, ale dodatečně se připsal jako vlastní Suchopárkovi," rekapituluje útočník. "Ale je mi to v podstatě jedno, nechávám tomu volný průběh. Dopočítávat to nehodlám."
V historické tabulce ligových kanonýrů je dnes se 160 góly na jedenáctém místě. O branku před ním je Václav Daněk, celkově čtvrtý Oldřich Nejedlý má gólů 180, třetí Antonín Hájek 191, druhý Vlastimil Kopecký 252 a střelecký král králů se trefil 447x.
Na které místo by se chtěl Siegl dostat?
"No, Bicana už nedohoním a na Kopeckého taky nemám. Jenže ti další, kdo ví? Že bych měl s ligou skončit, na to nemyslím ani náhodou. Takže toho Vencu Daňka udělám určitě."
Konkurence v příbramském útoku se nebojí. I když přiznává, že na klidu mu to také nepřidá. Objevili se Žemlík z Blšan, Cesarec ze Sparty, talentovaný odchovanec Brodský a další slibný mladíček Mendy z francouzského Vesrsailles.
"S tím člověk nic nenadělá. Prostě se musíte snažit. Podobné to bylo loni, když sem přišlo půl mužstva z Drnovic, taky ve mně trochu hrklo, když se najednou do útoku hlásili Tuma s Gomesem. No a přežil jsem to. Tak se s konkurencí musím vyrovnat i teď. A věřím, že to zvládnu."
Když se Siegla zeptáte, jak se v těch čtyřiatřiceti letech cítí, rozesměje se: "Jsem čím dál tím mladší."
Vzápětí ale ve vážném tónu dodá: "Hodně záleží na zdraví. Já naštěstí nikdy nebyl nějak vážněji zraněný, takže jsem pořád v pohodě. A pak taky, ono to někdy bez těch starších hráčů nejde. Podívejte se na Spartu, která se ještě nedávno starších hráčů zbavovala. Jenže teď jim to na Letné došlo a v sedmatřiceti jim tam určitě odvede dobré služby Jirka Němec."
Nedávno na veřejnost objevila zpráva, že některé katarské kluby se zajímají také o české zkušené fotbalisty. Nejvíc se v té souvislosti mluvilo o Sieglovi s Kukou.
"Ta nabídka tady opravdu byla, ale pak to nějak vyznělo do ztracena. Kdyby přišla znovu a byla konkrátní, musel bych to probrat s rodinou. Ale Kataru bych se jako pro nás exotické země nebál, vždyť tam hrají například takové hvězdy jako Batistuta a Basler," říká Siegl.
Nezapírá přitom, že velkou motivací by v takovém případě byla i lukrativní smlouva. "Klidně bych mohl říkat, že by to byla zase nová zkušenost, že by člověk poznal odlišný živostní styl. Jistě, byla by to pravda, ale o ty peníze jde především. Kdo říká něco jiného, tak lže. Když jste opravdový profesionál, tak s výjimkou národního mužstva vám o peníze musí jít vždycky."
