Na rok 1993 může v Bruselu zavzpomínat jen Novotný, a vrátí-li se do týmu, tak také Kuka, většina reprezentantů však má i mnohem čerstvější vzpomínky. Tým pod vedením Jozefa Chovance sehrál s Belgií dva přátelské zápasy v nedávné minulosti.
Ten únorový z roku 1999 zůstane v paměti jako debut Jana Kollera, ve kterém dvoumetrový útočník vsítil jedinou a vítěznou branku českého mužstva. Letošní odveta na Letné předznamenala blížící se kvalifikační výpadky s Dánskem. Remízu 1:1 zachraňoval osm minut před koncem svým prvním reprezentačním gólem Baroš, ale diváky si tím mužstvo nezískalo.
VZÁJEMNÉ ZÁPASY Belgie - Česko 0:1 (0:0) |
V odvetě před měsícem belgická reprezentace porazila Skoty 2:0 a postoupila do čela skupiny. Chybělo osmnáct minut sobotního zápasu v Chorvatsku a Belgičané si první místo udržela i pro závěrečné bilancování. Bokšičův gól však počty změnil a vůbec první prohra v kvalifikaci odsunula tým trenéra Wasseigeho na konečné druhé místo.
Ačkoliv hráli v pětičlenné skupině, nastříleli po Portugalsku a Nizozemsku nejvíce gólů ze všech účastníků kvalifikace, celkem pětadvacet. K průměru 3,125 branky na zápas jim však výrazně pomohlo vítězství 10:1 nad slabým San Marinem.
BELGIE V KVALIFIKACI 7.10. Lotyšsko - Belgie 0:4 Rok 2001 24.3. Skotsko - Belgie 2:2 2.6. Belgie - Lotyšsko 3:1 6.6. San Marino - Belgie 1:4 5.9. Belgie - Skotsko 2:0 6.10. Chorvatsko - Belgie 1:0 |
Nejvíce gólů nastřílel Mark Wilmots z německého Schalke, který se trefil celkem šestkrát, a to do většiny zápasů nastupoval jako záložník. Na hrotu vypomáhal pouze v nouzi, protože složení útočné dvojice je v jinak ustálené sestavě největší problém.
Prakticky do každého zápasu poslal trenér Robert Wasseige jinou dvojici. V základní jedenáctce se vystřídalo šest různých útočníků, až nakonec do závěrečného dějství v Záhřebu nastoupil Emile Mpenza ze Schalke jako jediný hrot.
O pětadvacet kvalifikačních gólů se tak nakonec podělilo jedenáct hráčů, jednu branku si dal soupeř vlastní.
Dvaatřicetiletý Wilmots je v současném kádru také nejzkušenějším hráčem, v sobotu reprezentoval už pošedesáté. Další legendy belgického fotbalu se už s mužstvem rozloučily, brankář Filip De Wilde i obránce Lorenzo Staelens skončili po EURO 2000, kde tým spolupořadatelské země skončil už v základní skupině. Záložník Danny Boffin, jenž oslavil už 36. narozeniny, sice s mužstvem jezdí k zápasům, ale do hry se dostane maximálně jako náhradník.
Generace těchto hráčů dokázala úspěšně navázat na Scifa, Ceulemanse či Vandenbergha a udržela Belgii mezi tradičními účastníky mistrovství světa. Na závěrečném turnaji reprezentace chyběla naposledy v roce 1978 v Argentině, na dalších pět šampionátů v řadě se kvalifikovala. V Mexiku v roce 1986 dosáhli Belgičané největšího úspěchu na světové scéně: obsadili čtvrté místo.
Ještě výše dosáhli "Rudí ďáblové" na mistrovství Evropy: v roce 1980 byli druzí, v roce 1972 třetí.
Domácí zápasy hrají Belgičané na stadionu Prince Boudewijna s kapacitou 50 000 diváků. Právě na tomto místě by také měla být v sobotu 10. listopadu rozehrána baráž o postup na mistrovství světa 2002 do Japonska a Koreje.
Pavel Nedvěd střílí při dubnovém přátelském utkání v Praze na belgickou bránu. |