Kvůli Gabrielu Batistutovi se budou muset měnit pravidla fotbalu. Tak s tímto žertováním je teď nejspíš konec. V nadsázce se třeba navrhovalo, že soupeři, který proti fotbalistovi nastoupí, se zmenší brána nebo že může poslat do hry dva gólmany.
Střelbou na dva brankáře Batistuta často končil tréninky. Fanoušky fascinovalo, jak přesto sázel neúprosně jeden gól za druhým. Mašina na góly se ne a ne zaseknout. Až možná teď.
Čtyřiatřicetiletý Argentinec v úterý prohlásil: "Pochybuji, že mé zničené tělo snese dva zápasy za týden, proto uvažuji o konci." Smutnou zprávu poslal Batistuta do světa z Kataru, kde měl za přepychových podmínek hrát v klubu Al Arabi.
Útočníkovo rozhodnutí třeba ještě zviklá smlouva na sto milionů korun ročně, které by na Východě pobíral. A jestli ne? Fotbal přijde o jednoho ze svých nejvýznamnějších hrdinů. O téměř bájného kanonýra.
Argentina už Batistutu oželela loni po mistrovství světa. Když národní tým, spolufavorit šampionátu, vypadl v základní skupině, Batistuta a s ním celá země tonula v slzách.
"Byla to moje poslední šance vyhrát šampionát," vzlykal útočník a bez motivace odmítl dál reprezentovat. "Pro vítězství jsem udělal všechno, ale stejně to bylo málo." Všechno pro vítězství - to by mohlo být střelcovo krédo.
"Není to špatný kluk, ale kariérista: pro úspěch dělá na můj vkus až příliš," tvrdí o Batistutovi český obránce Tomáš Řepka, který s ním hrával ve Florencii.
Argentinec se nerozpakoval opustit po deseti letech Fiorentinu, když pochopil, že s průměrným mužstvem nemá naději na italský titul. Bez stínu dojetí odešel do AS Řím.
"Fanoušci a vlastně i my hráči jsme to brali jako zradu. Titul jsem mu nepřál," říká Řepka. Jenže Batistuta slavil: jeho kanonáda vynesla AS v roce 2001 k ligovému triumfu po osmnácti letech.
Někdy to vypadalo, že střílení gólů je pro Batistutu stejně snadné jako dýchat nebo spát. V reprezentaci skončil s výtečným průměrem 0,71 branky na zápas. Je nejlepším střelcem argentinské historie.
Když skóroval, běžel v euforii k rohovému praporku a tam s ním nadšeně lomcoval. Vynalezl tím nový způsob oslavy - po něm ho opakuje spousta fotbalistů, jenže žádný nemá možnost dělat to tak často jako on.
I výrobci fotbalové simulace pro Play station útočníkovu genialitu zohlednili: vyplatilo se s virtuálním Batistutou pálit i z téměř beznadějných pozic. „Panáček“ s dlouhými vlasy i z nich dával gól.
Zapomenuta už je Batistutova přezdívka ze začátku kariéry, kdy se mu kvůli mírné nadváze říkalo El Gordo čili tlouštík. Teď je to buď ničivý „Archanděl Gabriel“ nebo jednoduše „Batigól“.
"Když nestřílím góly, jsem nešťastný," prohlásil o sobě několikrát. V budoucnu si bude muset hledat jiný elixír štěstí, pokud nevezme svá úterní slova zpět.
