Barošův otec Milan její slova potvrzuje. "O Viganticích se začalo mluvit až v souvislosti s naším Milanem, ale málokdo ví, že odtud pochází taky olomoucký Radim Kučera. A René Bolf, co kope za Ostravu, tu staví domek, protože si tady našel manželku," říká dvaačtyřicetiletý Baroš a vzápětí se pochlubí: "S Kučerou jsem ještě hrál v jednom mužstvu za Modrou hvězdu Vigantice."
Rodina Barošových se v sobotu večer v rodinném domku sejde v plném počtu. Maminka Radka, otec Milan, strýc Zdeněk a jeho blízcí, babička Růžena, dědeček Jaroslav, další hosté jsou vítáni. Druhý děda Jaromír s rodinou bude u televize držet palce doma v Rožnově.
Jen Barošova sestra Renata tráví víkend v Praze u spolužačky ze střední školy, protože dělala zkoušky na letušku. "Samozřejmě, že sobotní zápas si ujít nenechám. Ale asi s kamarádkou vyrazíme do nějakého televizního baru, kde to bude pořádně vřít."
Ve vigantickém domku Barošových bude u televize po ruce pravá domácí slivovice. "Jen já mívám ve flaštičce něco sladšího," svěřuje se babička Růžena. "U nás se totiž přiťukává nejen na každý gól, ale i na každou povedenou přihrávku." A kdyby náhodu televize vypověděla službu? "Tak to bych okamžitě vystartovala kamkoliv k sousedům, protože na fotbal se tu budou dívat všude."
Hučet jako v úle to prý bude hlavně v restauraci na hřišti. "Tam to bývá opravdu šrumec," libuje si Baroš starší. "Však se tam taky po zápase vypravím, mám to z baráku asi šest set metrů. A tam zápas probereme ze všech stran, ostatně jako v každé pořádné hospodě."
A jestlipak táta Baroš bude po té zápasové "analýze" vůbec schopný z té restaurace trefit domů? "O to se bát nemusíte. Ale jestli to dobře dopadne, o čemž vůbec nepochybuju, a kdyby navíc Milan dal gól, tak příští týden tomu v práci asi moc nedám," připouští nekonečné oslavy a rundy manažer rožnovského supermarketu Meinl.
Dcera Renata se směje: "Tak tomu bych věřila." Na poznámku, že v pražských barech se nefalšovaná moravská slivovice nepodává, sestra českého reprezentanta reaguje: "Žádný problém, něco s sebou mám z domácích zdrojů."
Původně chtěli z Vigantic do Bruselu vypravit autobus. Tentokrát se ale - na rozdíl od jiných významných Barošových zápasů - přece jen nenašel dostatečný počet zájemců. "A také byly potíže se vstupenkami," říká Barošův otec. "Ale ve středu na Letné rodina chybět nebude. Milanovi se podařilo s velkým vypětím zajistit aspoň pět lístků. Tak beru auto a vyrážíme na oslavy postupu na mistrovství světa."
I babičce Růženě je jasné, že na šampionát poletí Češi. A až se její vnuk staví ve Viganticích, bude pro něj mít napečené jeho oblíbené frgále, tradiční moravské koláče. "Jenže s Milánkem už to není, co bývalo. Nejen frgále, ale i moje vepřo knedlo zelo, nebo pečená kachýnka, to se jen olizoval," popisuje babička. "Jenže teď, když je v tom velkém fotbalu, tak se drží. Zhřeší jen málokdy a většinou do těch dobrot sotva ďobne."
O úspěchu českého národního mužstva je Baroš starší bytostně přesvědčen. Stejně jako o výhře už v prvním zápase v Bruselu. "Cože, trenér Chovanec říká, že je to padesát na padesát? Tak to si pište, že už v sobotu jim to nandáme."
