Třiatřicetiletý záložník Juventusu Turín se do národního mužstva vrátil po šestnácti měsících a s kapitánskou páskou ho v barážové odvetě dovedl na mistrovství světa.
"Splnil se mi sen, už jsem v něj ani nedoufal," poznamenal Nedvěd. "Všichni víte, že jsem se rozhodl skončit, protože jsem se na nároďák necítil zdravotně ani herně. Teď musím poděkovat klukům i trenérovi, že mě vzali zpátky a já si s nimi mohl ještě zahrát."
Pojedete do Německa, pokud vás trenér Brückner nominuje?
Vždyť je to až za půl roku, to je daleko. Já si chci užít ten postup, protože ty dva zápasy mě stály aspoň pět let života. Byl jsem pod velkým tlakem a nebylo to pro mě vůbec snadné. Jsem šťastný za Honzu Kollera a Vráťu Lokvence, kteří teď kvůli zranění nemohli hrát, ale mistrovství světa si zaslouží.
Necháváte vaší účasti na šampionátu volný průběh, nebo řeknete na rovinu, že když budete zdravý, tak pojedete?
Je to logické. Patřím k těm starším a myslel jsem si, že mě mistrovství světa mine. Ale teď jsem strašně rád, že nejsme ta ztracená generace a že tam budeme.
Spoluhráči s vámi na šampionát počítají. Můžete jim slíbit, že tam budete s nimi?
Nerad bych mluvil o tom, co bude za půl roku. Nějaký ten pátek bych ještě hrát chtěl a když nebudu zraněný, tak takový vrchol kariéry by si člověk neměl nechat ujít. Ale jak říkám, je to strašně daleko.
Co vám probíhalo hlavou, když se po vítězství nad Norskem rozzářil ohňostroj?
Nic, spíš to byla obrovská úleva. Snažil jsem se mužstvu pomoci a jsem rád, že jsem to nezkazil. Možná to byl můj poslední zápas tady na Spartě a já si ho prožil moc hezky.
Pak jste strávil přes dvě hodiny na dopingové kontrole.
Jsem na to zvyklý, v Itálii tam chodím každý druhý zápas. Asi mám špatný číslo, vždycky vylosují jedenáctku. A teď se vrátím do národního mužstva a jdu tam v obou zápasech.
Řekl jste, že jste byl pod obrovským tlakem. Byl v odvetě ještě větší, když jste měl kapitánskou pásku?
Na to jsem vůbec nemyslel. Nechtěl jsem to hlavně zkazit. Pořád se mi v hlavě honila ta nepovedená baráž s Belgií. Po obědě jsem na pokoji dokonce ani neusnul a to se mi stalo snad poprvé v kariéře. Musím se přiznat, byl jsem hodně nervózní.
Probírali jste na pokoji zápas s Karlem Poborským, nebo bylo ticho?
Nejen u nás na pokoji bylo ticho. Už když jsme ráno trénovali, tak nikdo moc nemluvil. Bylo vidět, jak se všichni koncentrují.
Záviděl jste Australanům, kteří krátce po obědě našeho času měli baráž s Uruguayí šťastně za sebou?
To jo, ale na penalty jsem se nedíval. Až pak jsem se dozvěděl, že tu rozhodující nedal Zalayeta od nás z Juventusu. A byl jsem z toho moc špatný. Hned jsem klukům říkal, hlavně ať to do penalt nedotáhneme my.
Kdy jste uvěřil, že postup na mistrovství světa je hotovou věcí?
Až v devadesáté minutě. Protože Norové byli neskutečně agresivní a měli i šance. Ale naše obrana v čele s Petrem Čechem odehrála dva fantastické zápasy. Hlavně Čechíno v odvetě potvrdil, že opravdu patří mezi nejlepší světové gólmany.
Trenér Brückner postup na mistrovství světa staví za největší úspěch kariéry. Co vy?
Na hřišti jsem na někoho řval, že je to víc než vítězství v Lize mistrů. Byla to obrovská euforie. Liga mistrů se hraje pořád, tohle je jednou za čtyři roky. Mistrovství světa je asi nejvíc, co člověk ve fotbale může dokázat. Můj spoluhráč Thuram mně říkal, že se to s Eurem nedá vůbec srovnat.
On se stal s Francií mistrem Evropy i světa. Mohou mistrovství světa vyhrát i Češi?
Myslím si, že jo, když se tam dostali. Ale není důležité, jestli se tam vyhraje nebo ne. Už jen ta účast je něco mimořádného.
Světový šampionát se losuje 9. prosince. Koho si přejete do skupiny?
Českému mužstvu bych přál ty největší soupeře, Argentinu, Brazílii. Ať ta oslava fotbalu stojí za to.
Nepodceňujete se, když o národním mužstvu mluvíte ve třetí osobě, jako byste do něj nepatřil?
Pořád beru na zřetel můj zdravotní stav a věk. Nohy mi už tolik neběhají, každý rok je znát. Hrát v mých letech v Juventusu a ještě ke všemu v základní sestavě, to jsem ani nečekal.
Zmínil jste nepovedenou baráž před čtyřmi lety. V čem je současné mužstvo lepší?
Vnitřní vztahy v mužstvu jsou fantastické. Máme tam rozdělené úkoly. Jsme tam my dědkové a pak ti mladší, kteří rostou ve velké fotbalisty.
Budou se "dědkové" loučit na mistrovství světa?
Mohli by se, ale uvidíme, co bude. Já mám ještě dva a půl roku smlouvu v Juventusu, ale nevěřím, že ji dodržím.
Co trenér Brückner? Už jste se před vaším odletem do Itálie stihli rozloučit?
Nesmírně si vážím toho, že celou dobu se mnou seděl na dopingu. Probrali jsme spoustu věcí.
Po zápase jste k němu ze všech hráčů přiběhl jako první.
Trenéra beru skoro jako svého tátu. Vím, před Holandskem proběhly hádky, ale to se v rodinách stává.
Teď už je to pryč?
To bylo pryč hned druhý den, s trenérem jsme se slyšeli a všechno bylo v pohodě.
Řekl vám dnes něco, co si uchováte v paměti, jako loni na Euru po zápase s Nizozemskem?
Neříkal mi nic, ale když jsem přijel na soustředění, tak mi to radši rovnou napsal. Bylo to takové motto, měl jsem ho na pokoji celých deset dní. Pak mi přinesl ještě další, byla v nich spousta pravdy.
Co v nich bylo?
To vám neřeknu.
