Baránek: Brankář je stát ve státě

Po třetí operaci křížových vazů v koleně zvažoval, jestli nemá ukončit kariéru. Ale rozhodl se bojovat a rozhodně nemusí litovat. Celé jaro trpělivě doháněl tréninkové manko a na podzim znovu zazářil. Brankář prvoligových fotbalistů Tescomy Zlín Vít Baránek byl hlavní oporou týmu, který výrazně zaujal.

Díky tomu si v v anketě MF DNES a iDNES.cz vysloužil titul Sportovec Zlínského kraje roku 2007.

V hlasování čtenářů skončil třetí, ale redaktoři MF DNES ho dali na první místo. Součtem 24 bodů se stal celkovým vítězem.

"První půlrok jsem se dával dohromady, ale ten druhý byl opravdu vydařený," poznamenal třiatřicetiletý Baránek, který z patnácti podzimních startů sedmkrát udržel čisté konto.

Jak složité pro vás bylo dostat se po těžké operaci znovu do formy?
Operace byla náročná. Nechtěl jsem nic uspěchat, protože jsem věděl, co to obnáší. Na druhou stranu v tom byla i moje výhoda.

V čem vidíte hlavní důvod toho, že jste se pak dostal do takové pohody?
Sám jsem byl překvapený, jak se mi daří. Přitom v letních přípravných zápasech moje forma nebyla dobrá. Řekl jsem si, že po zraněních nemám co ztratit, že můžu jen překvapit.

Nastartoval vás nějaký zápas nebo zákrok?
První kolo v Brně. Udrželi jsme čisté konto, já chytil pár střel. To mě nastartovalo.

S asistentem trenéra Markem Kalivodou absolvujete speciální brankářské tréninky. Pomohly vám k současnému vzestupu?
Jasně. Bez toho by se žádný brankář neobešel. Brankář, to je stát ve státě, potřebuje specifickou přípravu. Děláme úplně jiné cviky než hráči, hodně důležitá je psychická pohoda.

Na co se zaměřujete?
Střídá se to. Jeden trénink je věnovaný odrazové síle a rychlosti, druhý třeba kopací technice a obratnosti.

A jak se dostáváte do psychické pohody?
Psychika je důležitá u všech sportovců, u brankáře dělá 99 procent výkonu. Nevěřím, že když někdo nemá doma pohodu, že se to nepromítne do jeho výkonu. V tom vidím základ všeho.

Jak se pak chystáte v kabině?
Někdo vyhledává společnost, já potřebuju být sám.

A co po zápase?
To je naopak. To už většinou nechci být sám, jdu se někam vyblbnout. Na hřišti je brankář úplně sám. Když udělá chybu, je z toho gól. Osamělost je velká, proto potom potřebuji společnost.

Často se zmiňujete o tom, že jste ve Zlíně spokojený, že se vám tady líbí. Proč vám zdejší klub tak sedí?
Seděla mi i Ostrava, ale tam jsem se nepohodl s vedením a musel jsem odejít. Zlín mi dal chuť do fotbalového života. Přirostl mi k srdci. Uvažuji, že se tady usadím.

Se kterým spoluhráčem si rozumíte nejvíc?
Nejsem konfliktní typ, rozumím si se všemi. Ale že bych konkrétně s někým kamarádil, to ne.

A jak vycházíte se svým brankářským kolegou Alešem Kořínkem?
Mezi brankáři musí nějaká konkurence panovat, přesto máme dobrý vztah. Hecuje mě, ať ho pustím do branky, ale to je normální.

Až na jednu výjimku kvůli bolesti zad jste na podzim odchytal všechny zápasy. Vydržíte s podobnou bilancí až do konce sezony?
Rád bych. Ale místo nemám předplacené. Když budu mít formu, budu chytat. Pokud ne, nemám v brance co dělat.

Brankáři dozrávají později než zbytek týmu. Vám je třiatřicet, ještě několik let můžete na vrcholové úrovni chytat. Už jste ale uvažoval, co potom?
Zabývám se tím. Celý život dělám fotbal, chtěl bych u něj zůstat. Už jsem si udělal druhý nejvyšší trenérský kurz, do budoucna bych uvažoval o profilicenci. Dokonce jsem dostal nabídku z Baníku, abych se tam stal trenérem brankářů. Ale prodloužil jsem smlouvu ve Zlíně, tak jsem to zavrhl.

Váš starší bratr Jan už se stal trenérem Jakubčovic, s nimiž suverénně vede 1. A třídu. Zjišťujete od něj, jaké to je být trenérem?
Samozřejmě jsme se o tom bavili. Je to něco jiného než být hráčem. Trenér má víc odpovědnosti. Hráč jenom přijde a po tréninku odejde a má klid. Trenér musí vymýšlet tréninky, soustředění, zápasy. Přesto mě to láká.

Jeho klidná povaha působí na tým blahodárně 

Po vážných zraněních, která Víťa měl, je úžasné, jakým způsobem se dostal do formy. Vypovídá to o jeho profesionalitě.

Je zarytý jako buldok, výsledky na hřišti to ukazují. Jeho velkou výhodou je pracovitost.

Za další obrovskou přednost považuji jeho klidnou povahu. Na spoluhráče působí blahodárně, můžou si díky tomu víc dovolit. Ví, že za sebou mají jistotu, která je podrží. Klub určitě udělal dobrý nákup, když ho před lety angažoval. Stejně jako každý gólman má své přednosti i slabší stránky.

Těch je rozhodně míň. Vím o nich já i on, ale prozrazovat je nebudeme. V zápasech trnu jen ve chvílích, které pro něj považuji za složité. Jinak zůstávám v klidu. Byli bychom bez něj v tabulce tak vysoko? To je těžká otázka. Každopádně je dobře, že v brance stál.

Zároveň musím dodat, že fotbal není individuální sport. Je pěkné, že na podzim vychytal sedm nul, ale potřebuje k sobě víc hráčů. Někdo musí bránit, tvořit hru, dávat góly. Zkrátka potřebujete kostičky, které do sebe perfektně zapadají. A Bary je jednou z nich.

O gólmanech se tvrdí, že s rostoucím věkem jdou jejich výkony nahoru. Bary je příkladem, že to tak opravdu je. Po vážných zraněních, kterými prošel, panovaly pochybnosti, jestli se znovu může dostat do formy. Tím, do jaké pohody se dostal, všechny překvapil. Pokud nepřijdou další zranění, klidně může chytat do čtyřicítky. Vždyť řada výborných evropských brankářů úspěšně hrála i v tomto věku.

Marek Kalivoda, trenér brankářů FC Tescoma Zlín

Brankář Zlína Vít Baránek právě inkasuje druhý gól Sparty ve vzájemném utkání Gambrinus ligy na Letné.