Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Až kapitán skončí, chtěl by pomáhat kustodovi

3 2000
P r a h a - Pomalu kráčel hotelovou chodbou, ruce měl schované v kapsách, nohy šoural po koberci. Jako by ho každý další krok hrozně unavoval. To teplické ráno vypadal Jiří Němec jako morous: v obličeji ztrhané rysy, tvář zarostlá, na hlavě rozcuchané černé vlasy, oči přivřené. Není žádný elegán, to se o něm ví. Nehraje si na šéfa, nemusí být středem zájmu, přesto tenhle chlapík velí nejlepším fotbalistům v zemi. On je kapitán reprezentace. A bude jím ještě tři měsíce. V Belgii a Nizozemsku povede národní tým na mistrovství Evropy. Až Česko na šampionátu vypadne, skončí i on.

JIŘÍ NĚMEC
Narodil se 15. května 1966, do patnácti let žil v jihočeské Cetorazi. "Jsem obyčejný kluk z vesnice," říká, když má popsat sám sebe. V žácích hrával za Pacov, pak odešel do divizního Tábora. V devatenácti začal hrát za České Budějovice, premiéru v lize zažil 27. srpna 1985. Stále kráčel vzhůru: do Dukly, do Sparty, do Schalke. Přesně před deseti lety a jedním dnem debutoval v reprezentaci proti Egyptu. Dotěrný záložník s úžasnou fyzičkou nasbíral dohromady už 78 reprezentačních startů. Stačilo by jen dvanáct dalších zápasů a vyrovná rekord v počtu startů, který drží Zdeněk Nehoda. "Za prvé: nestihnu to, protože za tři měsíce končím. Za druhé: nějaké rekordy mě nelákají." V reprezentaci vstřelil jediný gól, má stříbro z mistrovství Evropy 1996, se Schalke před třemi lety triumfoval v Poháru UEFA. V roce 1997 získal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu České republiky.

O REPREZENTACI

Jiří, opravdu po šampionátu skončíte?

Odcházím, je to jistota. Už mě nikdo nemůže zlomit.

Ale neříkal jste něco podobného už dřív?

No, v nároďáku to opakuju už osm deset let. Vždycky po půlroce povídám: Tak a dál už nejedu! Tyhle hlášky, i když to byla sranda, mě vlastně držely nad vodou. Dodávaly mi sílu, že ještě vydržím, že na to mám. Stejně si ale kluci pořád myslí, že si zase dělám srandu. Ale teď to myslím opravdu vážně.

Proč chcete skončit? Vždyť vám bude teprve čtyřiatřicet.

To není teprve čtyřiatřicet, ale už čtyřiatřicet. Není co řešit. Věk se nedá zastavit. Teď přišel zlom, je na čase odejít. Ale třeba Pavel Nedvěd si mě pořád dobírá, že budu hrát ještě v době, kdy on bude v důchodu.

Trápí vás, že odcházíte?

Trápí, a jak. Když se daří, tak se mi zdá, že je odchod těžší. A nároďáku se daří skvěle. Vyhráváme, a hlavně je tu perfektní parta lidí. Nerad ji opustím, ale půjdu.

Co chcete ještě v reprezentaci dokázat?

To je jednoduché, chci na mistrovství postoupit ze skupiny. Máme tam Holanďany, Francouze a Dány, když postoupíme, bude to skvělé. Výborná tečka za kariérou.

V národním mužstvu jste nastoupil už v 78 zápasech. Nikdo ze současných hráčů jich neodehrál víc. Do absolutního rekordu, který drží Zdeněk Nehoda, vám zbývá dvanáct startů. Neláká vás to?

Jéžiš, ani náhodou. Nehodlám trhat rekordy a nahánět pana Nehodu. Proč bych taky měl? Fotbal se přece nehraje kvůli rekordům, ale kvůli prožitku. Ať už budu mít třeba dvaaosmdesát startů nebo jednadevadesát, to je mi fuk.

O SCHALKE

Už v zimě jste říkal, že se chcete vrátit z Německa. Opustíte po sezoně Schalke 04?

Chtěl bych. Vidím to tak na devadesát procent. Mám smlouvu až do příštího roku, ale manažer Assauer slíbil, že mě pustí už tohle léto. Úplně zadarmo, ale jenom do českého klubu. Nedávno jsem ale slyšel, že se nějak ošívá, že by mě chtěl ještě udržet.

Jak myslíte, že to dopadne?

Zatím nevím. Do čtrnácti dnů bude rozhodnuto.

Mluvilo se o tom, že po vás touží Sparta, odkud jste do Schalke před lety vyrazil.

No jo, jenže v zimě to nějak nedopadlo.

Když se vrátíte, podle čeho si vyberete klub?

Musí být ten nejvýhodnější pro mě. Musím dopředu vědět, že mi trenér důvěřuje. Potřebuju s ním mluvit. Ne aby mě koupil nějaký prezident a trenér vůbec nevěděl, že přijdu. Nerad bych se cpal někam, kde bych pak překážel. Potřebuju od trenéra slyšet: Podívej se, počítám s tebou, ale když se ti nebude dařit, půjdeš na lavičku. Já na to povím: V pořádku, to beru.

Peníze rozhodovat nebudou?

Tak to vůbec. Finanční podmínky jsou podřadné. Hlavně se tam musím cítit dobře. Nemůžu jít do klubu, o kterém budu přesvědčený, že se může motat někde uprostřed tabulky a nebude o nic hrát. To je nejhorší, co by mě mohlo potkat.

Řekněte, co vám především dalo Německo?

Jazyk. Německy nemluvím perfektně, ale v pohodě se dorozumím. Myslím, že už jsem byl naučený starat se sám o sebe. V tom mi Německo moc nepomohlo. Já byl od patnácti bez rodičů. Tehdy mě táta, který se mých úspěchů nedožil, dovedl do Budějovic. Kdyby neměl tu odvahu, teď bych kopal někde v Pelhřimově. Od té doby jsem pořád o všem rozhodoval sám. Ale neřekl bych, že jsem nějak extra silná osobnost, žádný tvrďák. Vždyť já se chtěl po dvou měsících v Schalke vrátit domů. Byl jsem tam bez kamarádů, neuměl jazyk, mančaft hrál dole. Po třinácti zápasech jsme měli pět bodů. Málokdo věřil, že se prosadím. Kdybychom sestoupili, zase bych se šupem vrátil domů.

Na co ze Schalke budete nejraději vzpomínat?

Určitě na vítězství v Poháru UEFA. To byl krásný zážitek, jeden z vůbec největších v kariéře. Něco úžasného. Jeli jsme městem a cítili se jako šampioni. Byl to vrchol.

Proč se vlastně chcete vrátit domů?

Když jste v jednom týmu sedm let, asi to chce změnu. Mě to v Schalke pořád baví, jsem absolutně spokojený člověk, všechno je v pohodě, ale prostě bych chtěl domů. Dcera začne chodit do čtvrté třídy a my chceme, aby studovala v Čechách. Už by to šlo těžko skloubit. V Německu chodí do německé školy a mluví německy. Pak odpoledne se doučuje češtinu. Už toho začíná mít moc.

O STÁRNUTÍ

V Schalke na jaře hrajete libera. Leckdo si může říct, že místo posledního obsazují ti, kteří mají spoustu zkušeností, ale zároveň už nestíhají běhat v záloze.

To není můj případ. No, i když... Náš libero Olaf Thon byl zraněný, tak jsem zaskočil. Už je to taky starší pán, o čtrnáct dní starší než já. Asi nebylo vyhnutí, musel jsem jít na posledního. V týmu jsme jenom dva, kteří to zvládnou. Já a ještě Müller. Jenže tomu bude už osmatřicet a po sezoně půjde do důchodu. Zato já jsem perspektivnější.

Čím si vysvětlujete, že vy, běhavý záložník, jste použitelný na liberu?

Každý si to může vyložit jinak. Třeba, že jsem starý, tak se pořád posouvám dozadu. Ani nevím, proč trenér Stevens vsadil právě na mě. Asi si řekl: Ten chlapík má zkušenosti, libera zvládne. A víte co, docela se mi na liberu líbí. Je to prostě místo pro starší. Hraje se víc pozičně a okem. Míň se běhá. To mě baví. Jednou si zaútočím a pak se zase stáhnu. Paráda. Je to příjemná změna. Aspoň nemusím v záloze pořád někoho nahánět.

Cítíte, že stárnete?

Cítím, že jsem unavenější. Ale všechno závisí na výsledcích. Kdyby se pořád vyhrávalo, člověk necítí, že stárne. Když se vítězí, líp se vstřebává únava. Když se prohraje zápas o žití a nežití, člověku se nechce trénovat celý týden. Podívejte se na Matthäuse. Do osmatřiceti hrál za Bayern a pořád vyhrával. Pořád měl sílu. A teď ještě přestoupil do Ameriky.

Co vás žene dopředu?

Jde o to, jaký před sebou vidím cíl. Teď vidím letní Euro. Hrozně by mě zklamalo, kdybych na šampionátu vypadal tak, že je to můj rozlučkový turnaj. I když to tak je. Chci se předvést v tom nejlepším.

Jak dlouho ještě chcete hrát fotbal?

Až se vrátím do Čech, tak rok nebo dva. Podle toho, co mi dovolí zdraví. Láká mě ta legrace, kterou si při fotbale užívám. Zažije se spousta srandy. Fotbal je pro mě jako droga. I když každá příprava bolí. To se sám sebe vyčítavě ptám: Hele, máš to vůbec zapotřebí? Proč to děláš ještě jednou? Ale pak se zase utěšuju, že je to opravdu naposledy.

A co až opravdu skončíte? Jednou jste řekl, že pak dáte nohy na stůl a budete jenom odpočívat. Pořád to platí?

Zatím to tak vypadá. Napřed si odpočinu, počítám, že tak rok. Budu chodit na fotbal a kritizovat, jak je špatný. A pak? Kdo ví. Ani sám nevím, kam se vrtnout. Ale víte, nad čím přemýšlím? Bavilo by mě dělat kustoda. Pomáhat třeba Jardovi Johnovi ve Spartě. Dělal bych asistenta kustoda. Starat se o mančaft, to by bylo absolutně perfektní. Je to nevděčná práce, vidím, co kustodi musí pro hráče udělat. Ale já bych toho tolik nedovolil, já bych byl přísný kustod. Jiné plány nemám.

Na co z kariéry budete nejvíc vzpomínat?

Na devadesátá léta ve Spartě. To bylo nejkrásnější, co jsem ve fotbale zažil. Všechno štymovalo, byla super parta, výborné výsledky. To nebyla chvilková záležitost jako třeba mistrovství v Anglii nebo triumf se Schalke. To jsme spolu byli tři roky a pořád si užívali. Když dneska sedíme třeba s Vencou Němečkem, vzpomínáme: Jo tenkrát, pamatuješ? Máme haldy vzpomínek. Pamatuju si všechno, stačí jedna věta a už vím, o jakou historku půjde. Líbí se mi nostalgické vzpomínání.

O KARTÁCH

Jste nejtrestanější hráč bundesligy. V letošní sezoně jste viděl už dvanáct žlutých karet.

No, jedu na rekord. Vloni měl Polák Hajto z Duisburgu šestnáct. Chtěl bych, aby za mnou v Německu taky něco viditelného zůstalo. Divné je, že jsem na jaře dostal zatím jenom dvě žl uté.

Teď bez ironie. Trápí vás, že dostáváte tolik karet?

Jen když jsou za řečnění. A stejně toho lituju až po zápase. Při zápase si někdy ani neuvědomím, že jsem kartu dostal já.

Proč jste tolik trestaný?

V každém zápase udělám nějaký faul, tak pykám. Dřív jsem míval problémy s kecáním, to uznávám. Vždycky jsem nějak vyletěl, ani jsem nemusel nic říct, ale udělal jsem nějaké gesto, a už to bylo. Ale teď je to jinak. Z těch dvanácti karet byla jedna za odkopnutí míče, jedna za povídání a zbytek za fauly.

Faulů nelitujete?

Ne, ty mě netrápí. Faul je faul, ty k fotbalu patří. Někdy jsou to klíčové zákroky, které rozhodují zápasy. Takový taktický faul, který zabrzdí gólovou akci, je důležitý.

Jak se v Německu pyká za karty? Kromě toho, že po každých pěti nesmíte jeden zápas hrát.

Pokuty jsou jen za karty kvůli nesportovnímu chování. V Schalke se platí tři sta marek do společné pokladny. Ale já moc neplatím, vždycky se nějak vymluvím.

Když se při fotbalu rozčílíte, je to po právu?

Mám svou pravdu. Nejhorší pak je, když večer v televizi vidím, že jsem se zmýlil. Třeba při ofsajdu zvednu ruku, rozhodčí to nepískne, tak běžím k pomeznímu a křičím na něj, že to byl ofsajd. A tak dostanu žlutou. No a večer v televizi vidím, že jsem pravdu neměl, že to ofsajd opravdu nebyl. To si pak říkám: Co se rozčiluješ? Proč to děláš? Pak to vidí i dcera a ptá se: Tati, cos to zase vyváděl? Musím to nějak okecat.

Proč vůbec na rozhodčí vždycky tak prudce vyjedete?

Nevím, je to ve mně. Při fotbale občas ujedu, protože cítím, že můžu jenom vyhrát, nebo prohrát. To je velký rozdíl. Trenér Stevens se na mě občas podívá a říká: Nic mi neříkej, já vím, co si myslíš. Nemusím ani dělat žádná gesta, on to opravdu pozná. Zvláštní. Jinak jsem ale klidný člověk, za stavu pět nula bych žlutou nikdy nedostal.

NEJEN O HOLENÍ

Jste kapitánem reprezentace, triumfoval jste v Poháru UEFA, máte doma Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu země. Cítíte se být hvězdou?

Ne, nikdy jsem nebyl velká hvězda. Já jsem kluk z vesnice.

Nikdy jste si to nechtěl aspoň zkusit?

Ne, vůbec. Když chce být člověk hvězdou, musí se tak i prezentovat. A mě třeba nikdy nebavilo chodit jako manekýn. Móda jde okolo mě. Nejradši mám džíny.

Jste hodně přírodní typ. Chodíte většinou neoholený, vlasy míváte neupravené. Kdo vás vůbec stříhá?

Jedna kamarádka z Řep. Za poslední tři čtyři roky jenom ona. Když jedu do Prahy na sraz, tak se u ní stavím a ona mě ostříhá.

A co holení?

To je utrpení. Holím se jednou za čtrnáct dní, a to se musím pokaždé přemlouvat. Za prvé mě to nebaví, za druhé mám pořád co dělat, tak na holení nezbývá čas. Manželka mi nadává, že se jí to nelíbí, ale co zmůže? Jenom když letím na sraz nároďáku, naléhá, ať se oholím. Kdyby mi vousy pořádně rostly, možná bych si nechal narůst plnovous a jednou za dva měsíce ho shodil. Před zápasem se neholím nikdy, to je rituál.

A sklopená hlava před zápasem, to je také rituál?

Ne, ale všiml jsem si na fotkách z posledních patnácti zápasů reprezentace, že tak stojím. Máma se mě taky ptala, proč zírám do země. Já fakt nevím. Asi zpytuju svědomí. Přemýšlím, jestli jsem v přípravě něco nezvoral.



Autor:


Tabulka ligy

Známky

1,38

Uroš Radakovič

Olomouc

1,5

Šimon Falta

Olomouc

1,63

Jan Laštůvka

Slavia

Góly

3

David Lafata

Sparta

3

David Vaněček

Teplice

2

Ondřej Mihálik

Jablonec

Mužstvo Z V R P S B
1. FC Viktoria Plzeň 4 4 0 0 8:1 12
2. SK Sigma Olomouc 4 3 0 1 7:3 9
3. SK Slavia Praha 4 2 2 0 3:0 8
4. AC Sparta Praha 4 2 2 0 4:2 8
5. FC Slovan Liberec 4 2 1 1 6:3 7
6. Bohemians Praha 1905 4 1 3 0 3:2 6
7. Fastav Zlín 4 2 0 2 3:3 6
8. 1. FC Slovácko 4 1 2 1 6:4 5
9. FK Teplice 4 1 2 1 7:6 5
10. FC Baník Ostrava 4 1 2 1 8:9 5
11. MFK Karviná 4 1 1 2 4:4 4
12. Dukla Praha 4 1 1 2 4:9 4
13. FK Jablonec 4 0 3 1 4:5 3
14. FK Mladá Boleslav 4 0 1 3 2:7 1
15. FC Vysočina Jihlava 4 0 1 3 1:6 1
16. Zbrojovka Brno 4 0 1 3 2:8 1

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze