Bývalý reprezentační záložník, hráč Plzně, Slavie Praha a Příbrami, jenž si vyzkoušel zahraniční angažmá v německých klubech z Norimberka a Uerdingenu, ve svých 38 letech bude v druholigové Jihlavě plnit funkci asistenta hlavního trenéra Luboše Urbana.
"S Lubošem jsem dělal už dlouho. A spolupráce nám oběma vyhovovala," vysvětluje Šmejkal, který se trenéřině věnuje od ukončení profesionální hráčské kariéry.
Daniel Šmejkalnarozen: 28.8. 1970 |
Dá se tedy říci, že jste po vašem nedávném odchodu z prvoligových Bohemians Praha nechtěl, jak se říká "trhat partu"?
To je hezky řečeno. Když jsem v roce 2003 končil profesionální kariéru v Příbrami, hrál jsem chvilku na Střížkově - dnešních Bohemians. Působil jsem tam jako hrající trenér a právě Luboš Urban mě střídal. Já jsem tam ještě chviličku hrál, pak jsem odešel na dva roky trénovat do Slavie. Luboš mě poté oslovil, abych se za ním do Bohemky vrátil. A ta spolupráce nám oběma vyhovovala, takže když jsme teď měnili působiště, šel jsem s ním.
Byla ve hře i jiná nabídka, než právě z Jihlavy?
Abych řekl pravdu, v profesionálním fotbale jsem jinou neměl. Některé nabídky se objevily, ale nebyly z první, druhé ligy. Tak jsem se rozhodl jít s Lubošem.
Na Vysočině máte za sebou první tréninkové jednotky letní přípravy. Jak jste spokojen s pracovní morálkou svých nových svěřenců?
Já si myslím, že náš mančaft je pracovitej. Je vidět, že kluci to berou pozitivně, mají už něco za sebou a vědí, že i tvrdá dřina je součástí fotbalu. Je tam i plno úsměvů, což si myslím, že k tomu patří.
Očima kolegy trenéra Luboše Urbana"Fotbal je týmová práce, a je proto výhodou, když se kouč a asistent nejen po profesní stránce velmi dobře znají. A to Dan určitě splňuje. Vždyť jsme se poprvé setkali už někdy v roce 1987, kdy jsem hrál v Plzni a on jako talentovaný dorostenec přišel do kabiny "áčka". Poté jsme spolupracovali na Střížkově. Nejdříve jsem ho zde vedl jako trenér a v loňském ročníku I. ligy mi v Bohemians dělal asistenta. Je to pracovitý člověk, který hrával fotbal na vysoké úrovni." |
Vy jste v Bohemians působil nejen jako asistent u A-mužstva, ale také jako hlavní kouč u rezervy. Nebudete se teď v Jihlavě, s nadsázkou, trochu nudit?
Já myslím, že ne. Protože v Bohemce, tedy té střížkovské, hrálo béčko přebor. Trenovalo třikrát týdně, plus hrálo utkání v sobotu dopoledne. Takže to ještě šlo skloubit. I když práce bylo hodně. Ale v Jihlavě se hraje MSFL. A musím říct, že úplně plnohodnotně vytížit roli hlavního trenéra v MSFL a být u všeho u áčka by asi nešlo. Myslím, že vytížený budu až až.
S jakým cílem do trenérské mise v Jihlavě nastupujete?
Tady je jednoznačný cíl vedení: chtěli bychom postoupit do první ligy, když se to minulý rok nepovedlo. Zatím ale tým poznáváme. A uvidíme, co to přinese. Plus bychom samozřejmě chtěli hrát hezký fotbal. Ale řekněme, že to všechno musí přijít postupem času. Chtěli bychom hlavně pobavit diváky, aby na nás chodili a aby se jim naše hra líbila. Protože tady v tom regionu je to, dá se říct, jediná fotbalová zábava. Tak doufejme, že je přitáhneme a že to bude dobře vypadat.
Vedle trenérské kariéry jste definitivně nezanevřel ani na pozici hráče – loni jste hrál divizi za exligové Blšany...
Byl jsem v Blšanech zaregistrovaný. Samozřejmě, pracovní povinnosti u A-týmu mi to nedovolily, takhle to bylo nastaveno. Ale poté co liga skončila, i když jsem byl ještě u béčka, jsem se zúčastňoval utkání. Byla to druhá kolej, ale musím říct, že jsem toho měl plné zuby. Takže teďka s klukama v Jihlavě jsem se už párkrát proběhl. Musím se dát trochu do kupy, abych na tu divizi ještě mohl.
To znamená, že budete hrát také v dalším roce?
Nevím (úsměv). Samozřejmě, chodíme s trenérem Urbanem hrát za starou gardu, za Kozlovnu, protože nás fotbal ohromě baví. A když budu fit a čas mi to dovolí, protože to je vyloženě jen zábava, tak si půjdu zahrát znovu. Ale spíš si myslím, že to bude jen tak sporadicky.
