„Ale myslím, že týmy z Asie měly ve svých kádrech hodně mladých hráčů. Tak snad mají před sebou lepší budoucnost,“ pokračoval Bin Ebrahím. „Musíme si přiznat nedostatky, které tenhle turnaj ukázal. Zároveň bychom měli věřit v naše schopnosti. Asie má potenciál.“
Všechny čtyři asijské týmy (Austrálie hrála asijskou část kvalifikace) skončily ve svých skupinách na posledních místech. Ve dvanácti zápasech vstřelily dohromady jen devět gólů a pětadvacet jich inkasovaly.
Alespoň trochu uznání vybojovala Austrálie. Ta totiž statečně čelila Nizozemsku i Chile (oba týmy nakonec postoupily) a až ve třetím utkání proti Španělsku, kdy de facto už o nic nešlo, byla viditelně horším mužstvem.
Naopak naprosto zklamalo Japonsko, úřadující asijský šampion. Podle papírových předpokladů mělo proti Kolumbii, Řecku a Pobřeží slonoviny bojovat o postup, ale nakonec získalo jediný bod za bezbrankovou remízu s Řeckem.
„Japonský fotbal je specifický. Technicky hráči na světovou scénu stačí, ale zaostávají ve fyzické připravenosti,“ uvedl Alberto Zaccheroni, italský trenér Japonska. Ten po neúspěchu rezignoval.
O fyzické nepřipravenosti mluvil i korejský kouč Hong Mjong-po, který také přidal: „Nehráli jsme dobře. Myslím, že každý tým má svůj osobitý styl, ale ve hře asijských týmů byla spousta nedostatků.“
Zatím nejlepším umístěním asijského týmu na mistrovství světa je čtvrtá příčka Koreje v roce 2002. Šéf asijské konfederace Bin Ebrahím věří, že se tyto časy můžou vrátit.
„Do příštího mistrovství světa 2018 v Rusku se musí asijské týmy zlepšit. Není čas, abychom na něco čekali. Svět na nás určitě čekat nebude. Pracujeme na zlepšení a doufám, že se to projeví už na příštím šampionátu,“ poznamenal.