Svého času si reprezentační trenér Dušan Uhrin pohrával s myšlenkou nabídnout Chorvatovi české občanství, aby rychlého a důrazného obránce získal pro svůj tým. Jenže v létě 1998 Ašanin přestoupil do Německa a slehla se po něm zem.
"Už jsem v Německu šestým rokem a v Česku jsem za tu dobu nebyl ani jednou. Bohužel," posteskl si Ašanin.
Říkal to však výbornou češtinou, kterou si udržuje díky svým klubovým spoluhráčům. Už třetí sezonu sedá ve stejné kabině s Ivo Ulichem a letos přibyl ještě Václav Svěrkoš. "Domluvíme se tak i se slovenským hráčem Igorem Demo. Je to pro nás pro všechny jednodušší."
Do telefonu mluví česky i při četných hovorech s Lukášem Jarolímem, nejlepším kamarádem ze společných časů ve Slavii. "Ale ten teď hraje ve Francii, takže do Čech už ani netelefonuju."
První Ašaninova návštěva v České republice byla tak krátká, že na setkání se starými přáteli nezbyl vůbec čas. S Borussií Mönchengladbach dorazil v neděli do Uherského Hradiště na slavnostní otevření nového stadionu Synotu. Tým přiletěl do nedalekých Kunovic teprve dvě hodiny před výkopem, na zbrusu novém trávníku prohrál 2:3 a krátce po exhibici už spěchal domů.
Ještě než z kabiny přišel přísný povel k odjezdu na letiště, shrnul Ašanin v rychlosti své německé roky.
"Rok a půl jsem nehrál kvůli zranění, jinak se pořád držím v základní sestavě," prozradil. A při zmínce o svém úrazu poprvé a naposledy zaváhal s češtinou. "Ivo!?" obrátil se Ulicha, který mluvil s novináři u vedlejšího stolu, a žádal o pomoc.
"Měl jsem problémy s vazy v kotníku," řekl po konzultaci s českým spoluhráčem. "Lékaři mi dokonce říkali, že na sedmdesát procent budu muset s fotbalem skončit. Ale naštěstí operace dopadla výborně a můžu hrát dál."
Hned v první sezoně zažil krach a pád Borussie do druhé ligy. "Měl jsem podepsanou tříletou smlouvu, a klub nechtěl po sestupu nikoho uvolnit. Měl jsem sice nabídky, ale musel jsem zůstat," vzpomíná Ašanin.
Mönchengladbach se brzy do nejvyšší soutěže vrátil, Ašanin se mezitím v týmu už natrvalo zabydlel a prodloužil kontrakt na další tři sezony. "Jsem tady spokojený, mám výborné podmínky, hraju špičkovou soutěž," vypočítává.
Jenže teď už musí pomalu přemýšlet, co bude po skončení nynější smlouvy. Termín se blíží: příští léto by mohl být volným hráčem.
"Klub je v těžké situaci, smlouvy končí více hráčům a o prodloužení s námi zatím nikdo nemluví," říká jeden nejzkušenějších hráčů Borussie.
V závěru nedělního utkání v Uherském Hradišti převzal chorvatský obránce kapitánskou pásku. Svou vizáží i stylem hry stále připomínal toho šlachovitého hráče s výborným výskokem i důraznou hrou, na jakého si pamatují příznivci Slavie.
Jenže datum narození 13. srpna 1971 naznačuje, že Ašaninova kariéra už není v takovém rozletu.
"Je mi dvaatřicet let, počítám s tím, že se dřív nebo později vrátím domů do Chorvatska. Letos jsem dostavěl dům a tak se tam už docela těším," přiznává fotbalista, který v bundeslize odehrál 77 zápasů a dal pět branek.
 Sladjan Ašanin (vpravo) bojuje s útočníkem Synotu Janem Nezmarem |
