"Barcelona samozřejmě vyhrála naprosto zaslouženě, ale hlavně průběh druhé půle ovlivnily dva momenty z prvního poločasu. Především vyloučení brankáře Lehmanna a vedoucí gól Arsenalu osm minut před přestávkou.
Dokud mělo oslabené mužstvo Arsenalu ještě sílu, snažili se jeho hráči urvat, co to dá. Otevřená až riskantní hra se jim vyplatila a do druhé poloviny zápasu šli s jednobrankovým náskokem.
Jenže potom udělal Arsenal chybu. Při vědomí, že má tým oslabený, a že má nejtěsnější náskok, se hráči londýnského mužstva až příliš stáhli na svou polovinu a to byl jejich konec. Barceloně, jejíž hra je založena na perfektní kombinaci a na vynikajících individualitách, tak usnadnili práci.
Trenéru Rijkaardovi navíc výborně vyšla všechna střídání. Iniesta patřičně oživil ofenzivu středové řady, totéž se dá říci o Larssonovi, který na oba barcelonské góly přihrál, a dotřetice Belletti k vydatné podpoře útoku z místa pravého obránce přidal ještě vítězný gól.
Nemyslím si, že Arsenal musel hrát po přestávce tak defenzivně. Pravda, někdo může namítnout, že Henry mohl dát z brejku gól na dva nula, ale druhý by zase mohl říci, že kdyby sudí nechal na začátku zápasu výhodu při faulu Lehmanna, vedla by Barcelona jedna nula.
S tou přehnanou defenzivou prostě Arsenal udělal chybu. Vzpomínám si, že když jsem hrával za Sporting Gijón, nikdy jsme doma s Barcelonou neprohráli. A to ji trénoval Cruyff a nastupovali za ni Laudrup, Koeman, Stoičkov a další esa. A my pokaždé uspěli jen proto, že jsme hráli otevřený fotbal. Arsenal měl být podle mého po přestávce odvážnější.
Ještě bych se vrátil k té osmnácté minutě, kdy brankář Lehmann fauloval Eto´oa. Mělo by se rozhodčímu vyčítat, že nenechal výhodu? Já bych mu to nevyčítal. Sudí se soustředil na ten faul, nejspíš na přesné místo, aby bezpečně věděl, jestli odpískat penaltu, nebo jen přímý kop. A skórujícího Giulyho, který nabíhal hodně zezadu, asi vůbec neměl v zorném úhlu. Proto bez rozpaků pískal faul.
A nakonec souboj Ronaldinho - Henry, o němž dlouho před tímto zápasem kdekdo mluvil.
Přestože to nebyl zrovna Ronaldinhův zápas, pasuju ho v tomto souboji na vítěze. Ne kvůli výhře Barcelony, ale proto, že je agresivnější a výbušnější. Díky těmto vlastnostem se Ronaldinho dokáže zbavit i v přehuštěném prostoru jednoho či více protihráčů. A myslím, že hravější Ronaldinho působí lepším dojmem i na diváky.
Henry pro své nebezpečné akce potřebuje mnohem víc prostoru a také musí víc spoléhat na míče od spoluhráčů. A ti kvalit spoluhráčů Ronaldinha nedosahují. Taky proto měl Henry, který navíc ve srovnání s Ronaldihnem působil až vláčným dojmem, hodně ztíženou situaci.
Henrymu prostě nepomohlo mužstvo, zatímco Ronaldinho měl kolem sebe technické a konstruktivní kolegy. Navíc Ronaldinho je hráčem, který na těch spoluhráčích zase až tak moc závislý není. Což se o Henrym říci nedá."