Od zlatého zápasu uplynulo čtyřicet let, rozpadla se federace a český fotbal prožil radostné i smutné časy. V poslední době Panenkovi radost nedělá - kvalifikaci o světový šampionát v Rusku začala reprezentace pouhými dvěma body ze tří zápasů a dlouhou šňůrou bez vstřelené branky.
„Bohužel výsledky dlouhodobě kolísají. Po dobrém desetiletí přijde nějaké liché období, to tady máme teď. Nejde ani tak o to, že tým nedělá výsledky, ale spíš o to, že na hru se moc nedá koukat,“ říká na rovinu bývalý záložník Bohemians. „Kluci se snaží bojovat, ale kvalitou patříme do spodní poloviny Evropy. Budeme muset počkat nějaký ten rok, než dorostou nové talenty.“
Vstupenky na kvalifikaciČesko - Norsko 20.45 Vstupenky na kvalifikační utkání Česko - Norsko jsou v prodeji až do začátku utkání. Lze je sehnat přes internet a od 14.30 na pokladnách stadionu v Edenu. Ceny jsou 200, 400 a 600 korun. |
Máte o český fotbal strach?
Nemám, talentovaných hráčů se rodí dost. Ale bohužel se s nimi zatím špatně nakládá a oni se často ztrácejí v zahraničí, kde moc nehrají. Pak se trochu frustrovaní vrací domů a jsou rádi, že vůbec mohou hrát v Česku.
Proč mají potíže dostat se výš? Chybí jim vůle?
Spíš si to musí každý srovnat v hlavě. Když třeba v sedmnácti osmnácti odejde do zahraničí, není to jednoduché. Najednou má takové podmínky, které by zamotaly hlavu i starším chlapům. Má dojem, že se kolem něj všechno točí, může si koupit krásné auto, byt, holky po něm jedou, má všechno. Tohle utáhnout, to není vůbec snadné. Myslím, že by ti kluci měli mít v hlavách, že nejdřív je potřeba tři, čtyři, pět sezon hrát českou ligu, aby byli připravení na zahraniční angažmá.
Při pohledu na reprezentaci se zdá, že chybí hráči s nápadem, jako jste býval vy. Souhlasíte?
Dneska bohužel v našem fotbale stačí, když kluk je dobře fyzicky připravený, má nasazení, je tvrdý, bojovný, nekompromisní a dobře běhá. S tím může hrát ligu. Zatímco když vezmu naši tehdejší sestavu z Bělehradu, všichni uměli kopat. S balonem neměl nikdo problém. Nebo devadesátý šestý rok, nedávno jsem se na to znovu díval. Na Euru v Anglii byli Nedvěd, Berger, Šmicer, Poborský... To byli kopáči! Všichni s míčem uměli. Dneska máme v nároďáku takových málo.
Ale je kde brát? Vždyť ani v lize moc kreativních hráčů nenajdete.
Vidím tam možná tak dva. Málo fotbalovosti, většinou je to boj. Já když jsem šel na hřiště, měl jsem v hlavě, že se sám chci taky pobavit, udělat něco, z čeho budu mít radost, abych měl do fotbalu větší chuť. Dneska mi to přijde všechno hrozně upracované.
Proč to tak je? Copak trenéři na technice s malými kluky nepracují?
V tom vidím problém. Nechci někomu sahat do svědomí, ale vždycky platívalo - pokud chceme vychovat hráče, nekoukejme na výsledky. Jenže praxe je bohužel naprosto obrácená. Trenéři mládeže říkají: Podívejte, vyhráli jsme žákovskou ligu. Ale že z toho týmu nikdo nedošel do dorostu a do chlapů, to už neslyšíte. Většina trenérů dá přednost klukům, kteří to fyzicky zvládají, zatímco ti, kteří mají techniku, ale jsou třeba drobnější, nehrají. Nastupují urostlí, fyzicky nadupaní, kteří dělají výsledky.
Projevuje se to i v reprezentačním áčku? Tomu chybí střelec, ale i někdo, kdo by uměl soupeře překvapit nečekaným řešením.
Problém je ofenziva jako taková. Je to k zamyšlení. Smutné je hlavně to, že v reprezentaci opravdu jsou teď asi nejlepší hráči, které máme k dispozici. Lepší zkrátka nenajdeme. Úplná tragédie to ale zase není, může se stát, že Norům dáme tři góly a všichni budou najednou mluvit jinak.
Složení týmu se rychle mění. Měl by trenér Jarolím dávat ještě víc šancí mladým hráčům?
Vždycky to bylo tak, že mladí nadějní hráči chodili do zápasu, když bylo rozhodnuto. Za stavu tři čtyři nula tam klidně trenér jednoho nebo dva poslal. Od začátku mohl hrát tak maximálně jeden. Myslím, že není dobré, aby hráli třeba tři čtyři najednou. Samozřejmě přinesou něco nového, jiné myšlení, jsou svižnější. Ale experimentovat v kvalifikaci o mistrovství světa? To by nebylo ideální.
