Příbram je o tři body za vámi a bezprostředně ohrožená sestupem. Překvapuje vás to?
Měli spoustu šancí, hlavně doma. Ale zápasy prohráli. Paradoxně bodují častěji venku. To je zvláštní, za mě jsme bodovali spíše doma. V Příbrami byla vždycky radost, když se hrál střed tabulky. Je to menší oddíl, žije z odchovanců, extra velcí partneři tam nejsou. Je to, podobně jako Zlín, rodinný klub.
Majitel klubu Jaroslav Starka vyměnil v týdnu kouče. Dobře ho znáte, čekal jste to?
Nadšený z toho není. Chce hrát co nejvýše. Fotbal tam dělá spoustu let a ví, jak to chodí. Jedna sezona může být super, druhá zase dolů. Záleží, jak se poskládá mužstvo. Do Příbrami chodí hodně hráčů na hostování. Ale změna trenéra mě docela překvapila.
Nového kouče Pulpita jste zažil v Ostravě, kde tým probudil. Jak na něho vzpomínáte?
Vím, že dokáže hráče vyhecovat. Něco asi změní, ale jinak to neřeším. Musíme udělat tři body, abychom z toho byli venku.
Co čekáte od Příbrami?
Když je nový trenér, je to těžko předvídatelné. Oni musí, my také, ale jsme doma. Pro ně je to více existenční zápas. Když ho nezvládnou, budou to mít hodně těžké.
Tíží vás série 12 zápasů bez výhry hodně?
Každého. Není to moc dobré, jaro se nepovedlo. Musíme zabrat. Naštěstí nás trenér nestresuje. Hodně trenérů dělá zbytečné dusno, pan Páník nás celou sezonu drží.
Tři remízy v řadě naznačily, že forma jde nahoru. Souhlasíte?
Začali jsme dávat góly, což je posun, protože předtím jsme se trápili v koncovce. Ale pořád nám ještě chybí kousíčky.
Je vás málo ve vápně?
Je to tak. Kolikrát jsou brejky tak rychlé, že když to potáhne ze strany jeden útočník, tak na druhé je zase jenom jeden. Pracujeme na tom, abychom byli ve vápně ze druhé vlny v co největším počtu.
Jak se po zdravotních peripetiích cítíte vy? Zápas na Slovácku byl váš nejlepší ve Zlíně.
Cítil jsem se dobře, dostal jsem se do hry. Pořád mě sice pobolívá kotník, ale bylo to derby, takové zápasy mám rád. Když jsou diváci, hodně mě to vyhecuje.
