"Pro zemi, která vynalezla tuto báječnou hru, avšak naposledy uspořádala tento nejprestižnější turnaj v roce 1966, je to hořká pilulka," uvádí britský list. Zdůrazňuje, že odporné projevy chuligánství, které provázely účast Anglie na letošním mistrovství Evropy, nepochybně zasadily tvrdou ránu jejím nadějím ucházet se o pořadatelství světového šampionátu. To však nebyla pravá příčina porážky. Kandidatura Anglie se stala obětí bizarní frakční politiky řídicích fotbalových orgánů: příliš mnoho mocných hlasů uvnitř FIFA a UEFA se ozývalo proti tomu, aby Anglie uspěla.
Anglie byla jediným předním kandidátem, který neměl nezávislého stoupence s opravdovým vlivem ve světě fotbalu. UEFA s prezidentem Lennartem Johanssonem tvrdě bojovala za vítězství Německa, které bylo vybráno za kandidáta dohodou v zákulisí, a vystupovala proti Anglii. Její reakce na násilnosti v Charleroi stejně uškodila kandidatuře Anglie jako násilí samo. Sepp Blatter, který porazil Johanssona ve volbě prezidenta FIFA, se zase pevně postavil za kandidaturu Jihoafrické republiky.
"Šlo mnohem víc o souboj těch, kdo provádějí zákulisní machinace, než o souboj mezi navrženými zeměmi. Jestliže Anglie na takové politikaření doplatila, pak se jeho obětí stejně tak stala Jižní Afrika. Čtyři asijské hlasy, které získalo Německo, byly zřejmě ovlivněny antipatiemi vůči Blatterovi. Výsledkem je to, že skvělá příležitost uspořádat šampionát v Africe byla promarněna," konstatoval britský list.