Loni touto dobou povídal Zdeněk Kroča pro MF DNES o svém angažmá v páté anglické lize a měl pro ni jen slova chvály. "Všichni, kdo pochybují, by se měli přijet podívat," říkal. Neobvyklé působiště mu možná kamarádi nezáviděli, ale to současné už asi ano. Kroča si v Anglii vykopal přestup do nejvyšší skotské soutěže.
Jestli na jeho bývalý tým Luton Town chodily šestitisícové návštěvy, na zápas jeho FC Kilmarnock třeba proti Glasgow Rangers jich může přijít i více než padesát tisíc. "Částečně tohle angažmá beru jako odměnu," přiznává obránce, jenž v české lize nikdy nehrál za jiný klub než Zlín.
Jak se váš přestup do Skotska zrodil?
V létě mi v Lutonu končila smlouva, a protože jsme nepostoupili o soutěž výš, poohlížel jsem se po něčem jiném. Chtěl jsem na vyšší úroveň. Co se týče Kilmarnocku, tak jsem měl výhodu v tom, že mě trenér už znal. Ještě v Lutonu jsem proti němu hrál přípravný zápas, povedlo se mi dát gól a on si mě rovnou zapsal do nějakého svého notýsku.
Tušil jste, s kým vaši manažeři jednají a že to bude až takový skok?
Rozhodně to nebylo tak, že by za mnou přišli se smlouvou, kam chtěli jen můj podpis. O zájmu Kilmarnocku jsem věděl. Ale ve hře bylo ještě víc klubů, tak jsem chvilku vyčkával a přemýšlel, co je nejlepší pro mě i pro rodinu, která je tady se mnou. S manželkou jsme si pak sedli a řekli si, že Skotsko bude nejlepší volba. I když jí trochu chybějí kamarádky. Přece jen jsem často na tréninku. A taky babičky bychom potřebovali kvůli dvouletému synovi mít blíž.
Se soutěžním posunem vás asi čekala spousta změn. Jaké jsou ty největší fotbalové?
Vize našeho manažera je hrát s balonem na zemi a dávat hodně přihrávek. Takový ten zarytý skotský styl s jednoduchou hrou dopředu nechce vidět, ale tuhle filozofii tady pořád vyznává hodně klubů. My se ale v Kilmarnocku snažíme hrát fotbal. To je pro mě největší změna, protože v Lutonu jsme praktikovali hru ve stylu souboj-nákop.
Jak vychází skotská první liga ze srovnání s tou českou?
Nemyslím si, že by mezi nimi byl velký rozdíl. Co se liší, to je zájem médií, fanoušků a mumraje okolo. Všechno je ve Skotsku větší. V létě přišlo do klubu asi deset nových hráčů, tým se hodně obměnil a po každém příchodu se hned dohodl termín s novináři. Každý nováček si s nimi sednul a povídal jim o sobě, aby se představil fanouškům. A ti si hned po prvním zápase chodili pro fotky a podpisy.
Co jste novinářům říkal? Měli o vás nějaké informace?
Oni tady všichni řeší jenom ostrovní fotbal a trochu sledují jen top ligy. O české lize ani o České republice velké znalosti nemají. Ale to se týká všech podobně malých států. Znají Prahu a tím to končí.
Také říkají Česku pořád ještě Československo?
Přesně tak. Pár lidí se mě dokonce ptalo, jestli máme moře. (směje se) Je ovšem pravda, že my nejsme klub jako Celtic nebo Rangers, takže třeba na ulici mě nikdo nezastavuje. Člověk žije docela v anonymitě.
Jak se klubům ve Skotsku žije s vidinou, že dva nejlepší týmy v lize, Celtic Glasgow a Glasgow Rangers, v nejbližší době výkonnostně hned tak nepřeskočí?
Jak to vidím zblízka, tak je to opravdu jasné, že finančně, tradicí a fanouškovskou základnou ty dva nikdo dostihnout nemůže. Jsou úplně někde jinde než zbytek. Za nimi jsou Hearts z Edinburghu, kteří mají také relativně dost peněz, ale ze srovnání s nimi už vycházíme lépe. Výkonnostně patří Hearts ke zbytku ligy, který je hodně vyrovnaný. Mezi těmito týmy pak rozhodují maličkosti na hřišti.
Zdeněk Kroča ještě v dresu Zlína
Postavilo před vás vedení klubu nějaké cíle ve smyslu, že chtějí, abyste vy byli těmi třetími za zmíněnými giganty?
Vedení hlavně chce, abychom skončili v nejlepší šestce, protože později se tabulka dělí na týmy z horní a dolní poloviny a ty už pak hrají jen mezi sebou. Týmy, které skončí v lepší půlce, mají výhody. Dostávají třeba víc peněz za televizní přenosy.
O víkendu jste dal ve Skotsku svůj první gól. Plyne z toho nějaká povinnost vůči spoluhráčům?
Tady se takové věci jako nošení jídla do kabiny nebo vybírání peněz do společné kasy moc neprožívají. Po zápase se všichni rozejdou a jedou domů. Třeba najíst se chodíme společně jen při výjimečných událostech a to už většinou organizuje klub.
Nechybí vám to?
Tým se vytvoří i bez toho, abychom spolu trávili celé dny. I když je fakt, že se člověk cítí líp, když má v týmu nějaké opravdu blízké kamarády.
Znal jste po přestupu do Kilmarnocku ve městě vůbec někoho?
Ne, šel jsem úplně do neznáma. Ale teď už máme v týmu náhradního gólmana Anssiho Jaakkolu, který dřív působil v pražské Slavii. Teď na soustředění jsme spolu bydleli, bylo skvělé popovídat si o české lize a o Česku vůbec.
Příští víkend vás čeká zápas s Rangers, to musí být velký svátek. Těšíte se?
Když jsme se byli podívat na utkání české reprezentace, přišlo asi 54 tisíc diváků, tak zhruba vím, co můžu čekat. Máte pravdu, bude to velký svátek. Beru to i jako odměnu za práci a za ten rok v Lutonu. I když se mi tam líbilo, spousta lidí to odsoudila. Jenže mně to otevřelo dveře k dnešnímu angažmá. Z Česka by se mi do Kilmarnocku dostávalo hůř. Zdejší kluby si raději vyhlíží fotbalisty v nižších soutěžích na ostrovech.
