Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Těžce nemocný masér Mikuláš: Štěstí bych za zdraví neměnil

Vladimír Mikuláš mezi reprezentačními trenéry Karlem Jarolímem a Tomášem Neumannem. | foto: Ondřej Bičiště, MF DNES

14 2017
Ne zlomený, ale odhodlaný. Ne ubrečený, ale usměvavý. Ne sebelítostivý, ale statečný. Ne negativní, ale pozitivní. Chomutov se klaněl inspirujícímu muži, jenž chce porazit zatím neporazitelnou amyotrofickou laterální sklerózu, která si už vzala expremiéra Stanislava Grosse a trápí i fotbalistu Mariána Čišovského.

Masér fotbalové i futsalové reprezentace Vladimír Mikuláš po charitativní partii, v níž ho národní týmy v chomutovské hale podpořily unikátním soubojem, říkal: „Kdyby se mě někdo zeptal, jestli mám mít zdraví nebo štěstí, tak bych štěstí neměnil. Zdraví není tak důležité. Ale žít a nemít pocit štěstí, to je neštěstí.“

Pondělní benefice vyústila v remízu 21:21, výtěžek jde na Mikulášovo transparentní konto Futsal za život a poslouží i na bezbariérovou úpravu jeho bydlení.

Desetitisícové částky dávali sponzoři, slávisté vybrali asi 70 tisíc korun, složili se i fotbaloví reprezentanti, aby pomohli Mikulášovi splatit hypotéku.

Fotogalerie

„Jsme rádi, že jsme mohli Vláďovi nějak zlepšit náladu. On je skvělý člověk s čistou duší, pro každého by se rozdal,“ poznal gólman Jiří Pavlenka. „Teď je na nás, abychom mu to vrátili.“

Mikuláš, otec blonďatých klučinů a brzy novomanžel své milé Denisy, se cítil vyčerpaný, ale šťastný. „Až se z toho vzpamatuji, naberu z téhle akce hodně síly. Protože všechno se staví kolem lásky a ta byla tady všude kolem,“ dojalo Mikuláše, kterého přestává tělo poslouchat.

„Vím, že moje situace může být těžká. Každého to jednou čeká, vím, že mě možná dřív, o to víc si to teď můžu užít. Jsem za to šťastný. Normálně bych nebyl ochoten se změnit, byl jsem na to příliš líný, teď musím, abych přežil. Musím pokořit svoje ego, líp s ním pracovat, víc pomáhat lidem, zároveň sobě neubližovat. Musím pochopit, co mi ta nemoc říká, ne s ní bojovat. Musím se ještě naučit tolik věcí - a to je nádherné!“

Chce pomoct i ostatním, spolupracuje s pacientskou organizací ALSA. „Mám pocit, že vím, kudy jít.“

Chomutov si futsalisté z reprezentačních zápasů oblíbili, i proto benefici uspořádali zde. „Bylo to náročné, fotbalisté jsou vytížení 360 dní v roce a pět dní mají pro své rodiny, ale povedlo se,“ těšilo kouče futsalového nároďáku Tomáše Neumanna.

Osm let se přátelí s Mikulášem. „Zasáhlo mě to strašně, když jsem se o jeho potížích dozvěděl. Já před rokem a půl po mozkové příhodě koukal smrti do očí, dokázal jsem si vybavit jeho pocity. Ale jestli existuje na celém světě člověk, který dokáže tuhle nemoc překonat, bude to on. Bere ji jako dar. My normální lidi to nechápeme, ale on se meditací dokáže do nemoci vžít, přijmout ji a zpomalit. Já věřím, že ji i zastaví,“ míní Neumann, otec projektu Futsal za život, který pokračuje: „Třeba příští rok dáme odvetu na velkém hřišti.“

Fotbalisté na futsalu? „Špatná situace, ale velká věc.“

Propojil dva světy, futsalový a fotbalový. „Zbořili jsme mantinely,“ nadchla maséra obou reprezentací Vladimíra Mikuláše benefice v Chomutově, která podpořila jeho boj s krutou amyotrofickou laterální sklerózou.

„Konalo se něco, co by se jen tak nekonalo, protože nevraživost mezi fotbalisty a futsalisty bývá velká. Ale dneska jsme využili od obojího to dobré a nehledali to špatné. Fotbalová reprezentace ukázala fantastický charakter. Stejně tak kluci z futsalu,“ děkoval Mikuláš.

Chomutovský charitativní zápas je prý rarita. „Ve světě to nemá obdoby. Četl jsem, že jen v 90. letech hrál italský nároďák proti AC Milán. A teď u nás, kde futsal nemá takové jméno, se něco takového stane. I když je to za špatné situace, tak jsem vlastně rád, že jsem strůjcem takhle velké věci.“

Fotbalistům chvíli trvalo, než se s futsalem sžili. „Když jsem viděl ten mrňavý balonek, říkal jsem si, že si z nás kluci dělají srandu, že to je jen nějaký vtípek. Ale pak jsme s ním opravdu hráli,“ řekl v ČTK nejlepší střelec ligy Milan Škoda.

Do 2. půle šel do branky a do hry pustil slávistického spoluhráče Jiřího Pavlenku. „Vždy byl můj sen chytat. Tady jsem si to zkusil, ale moc to nešlo. Pořád jsem to dostával mezi nohy,“ stěžoval si naoko Škoda, jemuž se v ten den narodil syn Samuel.

Jako zdatný futsalista se ukázal Jan Kopic, autor sedmi gólů. „Futsal mám rád. I když nám to většinou zakazují, tak chodím v zimě na halové turnaje. Neodolám,“ přiznal. ̈

Ač zápas skončil tradiční benefiční remízou, kdyby se hrálo naostro, vítěz by asi byl jasný. „Každý si myslí, že futsal je fotbal na malém hřišti. Ale je tam jiný pohyb, jiné zpracování, jiný míč. Většinou, když se to setká na téhle úrovni, tak futsalisté vyhrávají,“ tvrdil kouč futsalové reprezentace Tomáš Neumann. O výsledek šlo ale v pondělní benefici ze všeho nejméně.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze