Amler asistoval třeba při semifinále zmiňovaného šampionátu mezi Německem a Koreou. I když sám už několik let kopačky neobouvá, od fotbalového dění se pořád ještě neodtrhl. Vede Unii českých fotbalových rozhodčích, která momentálně spolupracuje s Fakultou sportovních studií Masarykovy univerzity na vytvoření nového studijního směru pro fotbalové a hokejové rozhodčí.
Právě od něj si nejen Amler slibuje, že pomůže situaci se sudími v obou nejoblíbenějších českých sportech zlepšit. "Přijde mi, že se u nás ani nové osobnosti nehledají. Vysokoškolské studium by to mělo napravit," povídá Amler a nevylučuje, že se někdy na univerzitě objeví jako lektor.
Ačkoliv sám má práce dost. Po skončení fotbalové kariéry se totiž vrátil k profesi vědce a učitele. Dřív žil hlavně ve společnosti lidí, kteří mu uměli i pěkně sprostě vynadat. Dnes ho studenti na Druhé lékařské fakultě UK v Praze oslovují jeho akademickým titulem docent.
Let strávených s fotbalem nelituje
Kromě jejich výuky se Amler zabývá vývojem umělých tkání. "Někdy si říkám, že jsem toho ve vědecké kariéře mohl dosáhnout i víc. Ale toho, že jsem se věnoval fotbalu, rozhodně nelituju. Zažil jsem s ním úžasné věci," vzpomíná bývalý asistent.
Když ještě jezdil po mezinárodních utkáních, musel udělat kompromis, a proto pracoval v oblasti proteinového inženýrství. Ale stejně ho jeho kolegové vždycky brali především jako rozhodčího.
"Někdy mě to až štvalo. Zkoumal jsem například protein, který se jmenuje sodnodraselná pumpa, ale když jsem se na chodbě nemocnice potkával s kolegy, tak o to se nikdy nezajímali. Vždycky se ptali na to, co to bylo včera s tou žlutou kartou," směje se Amler.
Že by si z něho kolegové někdy utahovali, jako to lidé někdy dělají u fotbalistů, to se mu nikdy nestalo. "Pracoval jsem v komunitě lidí, kteří fotbal milovali. Přijde mi, že před těmi několika lety byl tento sport větším náboženstvím než dnes."
Studium pro hokejové a fotbalové rozhodčíDůležité termíny pro uchazeče o studium |
