Jankulovski rozhýbal strnulou hru AC Milán a jeho podíl na jediném gólu zápasu, který vstřelil Clarence Seedorf, byl obrovský.
"Je skvělé, že jsme to vítězství urvali. Kdybychom ztratili doma právě s Boloňou, bylo by to špatné," přiznal 32letý levý obránce. I když je v Miláně spokojený, za dva roky plánuje, že italské angažmá ukončí. "Už cítím, že jsem opotřebovaný a bude to tak právě včas," tvrdí Jankulovski.
V roce 2011 mu končí smlouva a pak by se chtěl vrátit do ostravského Baníku, kde fotbalově vyrostl.
Za slavný AC Milán hrajete už pátou sezonu. Co je na klubu tak výjimečného?
Výjimečný je tím, že v něm vládne rodinná pohoda. O všechny lidi, kteří tu jsou, je skvěle postaráno. Říkají tomu velká rodina, a aby člověk hrál a vítězil, je pohoda nejdůležitější. Nejde jen o peníze... Je tu zázemí pro rodinu, tréninkové centrum, všichni tu spolu hodně drží a Silvio Berlusconi vlastní klub už přes dvacet let.
To je také důvod, proč tu fotbalisti zůstávají dlouho?
Určitě to tak je. Maldini, Costacurta, Baresi... Ti tu byli celý život. Teď tu jsou Gattuso, Pirlo, Ambrosini, Nesta, Inzaghi, kluci, co mi jsou věkově blízko. Tihle hráči tu působí osm devět let a jsou tu strašně spokojení. Není důvod, proč by měnili, když tu vyhráli, co se dá. A myslím, že tu většina z těch kluků kariéru i zakončí.
Jak se vám líbí stadion San Siro, na kterém se střídáte s městským rivalem Interem?
Je to úžasný stadion, i když na Boloňu přišlo jen 35 tisíc lidí. Ale když přijde plný dům na Ligu mistrů, tak je to nádhera. Tribuny jdou do výšky, atmosféra fantastická.
Ale není to zvláštní, když tak slavný klub nemá vlastní stadion?
Já do toho úplně nevidím, ale slyšel jsem, že Inter by chtěl svůj nový stadion. Ale nevím, jestli by chtěl i AC, nebo bychom zůstali na San Siru. Tahle otázka tu leží spoustu let, ale je to zatím stejné i v Římě nebo Janově, kde je velké město a jsou tam dva kluby. Navíc ta doba teď není moc růžová, aby se našly finance na tak velké projekty. A navíc Milán si prostě zvykl, že tu mají zápas každé tři dny. Vlastně je to jen zápasový stadion, snad nikdy jsme na něm netrénovali.
Inter vyhrál italský titul už čtyřikrát za sebou a chce přidat pátý. Ve 2. kole vás porazil 4:0. Jaké jsou vlastně letošní ambice AC?
I přes tu porážku chceme bojovat o titul taky, i když to bude hodně těžký boj. My si věříme, AC ani jiné cíle mít nemůže. Ale je pravda, že Inter a Juventus jsou hodně silní soupeři. My budeme bojovat.
Zatím vám v sezoně příliš nepomohl brazilský kouzelník Ronaldinho. Proč?
Teď proti Boloni nenastoupil kvůli tomu, že měl teplotu. Ale liga je dlouhá a všichni věříme, že na tom bude fyzicky dobře. Ronaldinho je hráč, který může sám rozhodovat zápasy. Podle mě je to největší fotbalista, s jakým jsem kdy hrál. Je radost s ním trénovat. Dokáže věci, které já bych se nenaučil do padesáti.
Z týmu naopak přestoupila další brazilská hvězda Kaká do Realu Madrid a najednou přestali chodit diváci.
Je pravda, že loni jsme měli prodaných 45 tisíc permanentek a letos je to polovina. Bohužel na ligu chodí méně diváků, než bychom chtěli, ale na Champions League přijdou a pak je atmosféra vynikající.
Máte v Miláně smlouvu do roku 2011. Co potom?
Plánovat se moc nedá. Ale za ty dva roky se chci vrátit domů. Z rodinných i fotbalových důvodů. Když budu zdravý, rád bych si ještě rok zahrál v Baníku. Před lidmi, kteří mi fandili. Atmosféra na Bazalech se mi strašně líbí, lidi tam mají fotbal rádi.
Nedávno jste ještě říkal, že byste rád zkusil angažmá v Americe. To už neplatí?
Mám dvě holčičky. Starší končí za dva roky základní školu, mladší za dva roky do školy půjde. Ale určitě by mě lákalo poznat jiný svět, naučit se anglicky. Navíc fotbal se tam rozvíjí a zkusil bych si něco jiného. Třeba přemluvím rodinu... No, spíš asi ne. Vidím to spíš na ten Baník.
Takže rok 2007 zůstane vaším nejúspěšnějším?
Byl to nejkrásnější rok. Vyhráli jsme Ligu mistrů, pak Superpohár, ve kterém jsem dal gól, nakonec i mistrovství světa klubů. I trofej pro Fotbalistu roku jsem v Česku vyhrál. Co se úspěchů týče, byl to nejlepší rok v kariéře. Ten už asi nezopakuju.
Avizoval jste také konec kariéry v reprezentaci. Je opravdu tak blízko?
Už jsem v reprezentaci dlouho, je čas dát mládí zelenou. Nejdřív ale dám všechno do toho, abychom postoupili na mistrovství světa. Pokud se to v říjnu nepovede, tak pro mě reprezentace končí. Hraju v ní od února 2000 a těch skoro deset let je prostě hodně. Když člověk pořád cestuje, má toho dost. A navíc český nároďák má dobré mladé kluky, kteří se postarají o úspěšnou budoucnost.
Skončil byste i přesto, že se v reprezentaci na první pohled hodně změnilo. Když se stal trenérem Ivan Hašek, atmosféra se zlepšila.
Dneska je to ve fotbale tak, že když přijde nový trenér, tak mají hráči novou chuť do fotbalu. Ale v reprezentaci jsou hráči pořád stejní, ten přístup se nezměnil. Jen je tam nový duch. Slyšel jsem hodně kritiky na trenéra Radu, ale myslím, že i on je kvalitní trenér, jen nám to nešlo. Teď jsme měli dva srazy pod trenérem Haškem a všichni říkají, že jsme ožili, ale v klubu to bývá stejné. Přišlo prostě něco, co přijít muselo, a všichni to vnímají pozitivně
