„Je to docela alchymie, jaké kopačky si vzít. Obutí může ovlivnit celý zápas,“ připouští liberecký obránce Miroslav Holeňák. Doma má schované neregulérní kopačky s hroty, které si před lety sám vyrobil. Dal je do soustruhu, korkový kolík odloupl, vložil tam hřebíček a kombinačkami ho ucvakl. Taková kouzla se učil ve Zlíně od starých pardálů Hoftycha či Dostála.
S hřeby na ledovém hřišti se snáz hraje, líp se odráží, líp se brzdí. Je to obrovská výhoda, ale stačí jeden, byť nezaviněný skluz a soupeři se dá roztrhnout břicho nebo holeň.
Sudí zvlášť v prvních jarních kolech kopačky pečlivě sledují. „Ale dřív to byly čachry,“ říká Holeňák. Do bahna vysoké kolíky, na led občas turfy, na uměle vyhřívaný trávník lisovky. To jsou fotbalová kouzla. Každý druh kopaček má totiž jiné přednosti.
Nejen v Budějovicích mají speciálně vyfrézované kolíky, což je obutí na bahno. Hrany kolíků jsou roztřepené ven, v takových kopačkách se hráči cítí jistěji. „Když je ale trochu zmrzlo, připadám si v nich jako na chůdách. Nohy bolí, hlavně chodidla,“ vypráví budějovický kapitán Martin Vozábal.
Je to šichta i pro odborníky: na soustruhu se jeden kolík frézuje deset minut, každý hráč má kolíků 12, hráčů pro zápas je třeba 16...
Někteří rozhodčí však vyfrézované kolíky nedovolují. Například minulý víkend sudí Bejlek kvůli tomu zdržel výkop utkání v Příbrami o čtvrt hodiny.
Vozábalův spoluhráč Lumír Sedláček, mistr techniky, zvolil pro první jarní kolo s Bohemians nevšední řešení: na lepší levačku si obul turf, čili kopačku s drobnými gumovými špunty, a na pravačku si dal botu s pevnými plastovými kolíky. A v utkání přihrál na dva góly.
Na správném obutí záleží. Trenér Hřebík hráčům připomíná: „Když se špatně obujete, je to, jako kdyby hokejisté nastoupili v tupých bruslích.“
