Afrika. Stále neprobádaný světadíl

Praha - Věřte nevěřte. Fotbalová reprezentace sehrála ve své historii 652 zápasů, přesto bude sobotní duel s Ghanou teprve šestým soubojem s africkým protivníkem. A teprve druhým proti soupeři z černé Afriky. A prvním na vrcholném turnaji. Černý kontinent česká kopačka ještě neprobádala.

Fanoušek Ghany - AFRIKA V EVROPĚ. V hledištích německých stadionů nelze africké fanoušky přehlédnout. S těmi v barvách Ghany se potkají čeští diváci v sobotu v Kolíně nad Rýnem. | foto: Wolfgang Rattay, Reuters

Ze současné reprezentace nastoupili za A-tým proti africkému celku pouze její dva šéfové: Nedvěd a Poborský v roce 1997 změřili na Konfederčaním poháru v Rijádu síly s týmem Jižní Afriky.

Ti ostatní čerpali zkušenosti na klubové úrovni. "V Belgii jsem hrával proti Beverenu, kde byla skoro celá sestava z hráčů Pobřeží slonoviny," vzpomíná David Rozehnal. "Byli technicky i fyzicky perfektní, jenže takticky špatní. I stoper v jejich vápně riskoval, snažil se vyvážet míč přes tři hráče. Dostávali snadné góly."

Spisovatel Ota Pavel sepsal v 60. letech futurologickou povídku, jak africký tým na světovém šampionátu v 21. století poráží Anglii 2:0.

Tehdy to znělo jako čiré sci-fi. Dnes? Nic není nemožné.

Od ostudy k dravým lvům

Dlouhá léta však byla Afrika ve fotbale synonymem pro trpaslíky a outsidery. Do roku 1970 ani neměla garantované místo na závěrečném turnaji mistrovství.

A když ho získala... Jedenáctka Zairu utrpěla v Německu 1974 ostudný debakl s Jugoslávií 0:9 a chtěla předčasně odletět domů. Zaiřané jen bránili a bránili, přitom zoufale a nedobře, protože obrana byla jejich hravé povaze cizí.

Proti Africe (Zápasy národního mužstva s africkými soupeři)

13. prosince 1957 (Káhira, přátelsky): Egypt–Československo 1:2
Premiéra národního týmu s africkým soupeřem. V hledišti bylo 50 tisíc diváků.
Mladá fronta: "Šest minut před koncem se míče zmocnil Masopust, přihrál Moravčíkovi, který rychle pronikl a vstřelil vítěznou branku."

4. dubna 1990 (Brno, přátelsky): Československo–Egypt 0:1
Až ve 46. minutě přišel na hřiště Skuhravý, zanedlouho hvězda mistrovství světa v Itálii.
Časopis Gól: "Ostuda. Slabší soupeř v Itálii nebude."
Trenér Vengloš: "Hráči musí jít do sebe a sestoupit z nadoblačných výšin."

4. ledna 1992 (Káhira, přátelsky): Egypt–Československo 2:0
Poslepovaná sestava propadla.
Trenér Máčala: "Egypťané mají vynikající dynamiku, pružnost, techniku, a co je důležité – přidali na tvrdosti."

11. prosince 1996 (Casablanka, Pohár krále Hassana II.): Nigérie–Česko 1:2
Poprvé proti soupeři z černé Afriky. Na neutrální půdě, a přesto rekordní návštěva: 70 tisíc diváků.
Trenér Uhrin: "Nigerijci hráli velmi agresivně až brutálně, což je na takovém turnaji zbytečné."

13. prosince 1997 (Rijád, Pohár FIFA): Česko–JAR 2:2
Oba góly zařídil Šmicer, hrál Nedvěd, Poborský přišel na hřiště v 85. minutě. Jen 2500 diváků.
Jihoafrický kouč Baker: "Kromě Brazilců se zde nikdo neprezentoval tak kvalitním výkonem jako moje mužstvo."

O čtyři roky později mexický kouč Rocca před zápasem proti Tunisku prohlásil: "Jestli jim nedáme aspoň tři góly, nemáme na šampionátu co pohledávat." Realita? Mexičané tři góly dostali. Afrika poprvé vycenila zuby.

Ve Španělsku 1982 Alžířany o postup ze skupiny připravila až blamáž: dohodnutý výsledek Němců s Rakušany. "Chybělo jen, aby se na hřišti začali vzájemně líbat," kritizoval potom evropské praktiky deník El Diario.

Opravdový průlom afrického fotbalu pak viděl šampionát v Itálii 1990. Kamerun navzdory dvěma vyloučeným hráčům porazil obhájce titulu z Argentiny 1:0! "Devět kamerunských lvů postavilo fotbalový svět na hlavu," psala agentura DPA.
Bývalý kouč Argentinců Menotti hořekoval: "Ztratili jsme hrdost."

Tým okolo veterána Milly dospěl do čtvrtfinále, kde nešťastně podlehl Anglii, načež jeho brankář N’Kono vyhlásil: "Je konec představ o opicích, skákajících z palmy na palmu a pojídajících banány. Afrika umí hrát fotbal."

Zanedlouho získal George Weah z Libérie i Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu, působícího v Evropě.

Voodoo i skvělý fotbal

Světadíl, jenž kdysi nechtěli na šampionát ani pustit, měl ve Francii 1998 už pět míst. Kamerunský zázrak vyhasl, ale jeho následníky se stali Nigérie a Senegal.

Při debutu na minulém mistrovství pokořil chudý Senegal obhájce prvenství a bývalého koloniáního nadvládce z Francie 1:0. Celá země, včetně prezidenta Wadeho, vyšla do ulic a tančila, vláda zrušila školu.

Šaman v leopardí kůži tehdy před zápasem pálil fotografii Zidana, aby pro něj za pomoci metod voodoo vymodlil zranění. A v roce 1998 generál Abacha nutil srbského kouče Milutinoviče v nigerijských službách, aby do sestavy nominoval pouze hráče z generálova klanu.

Afrika byla a zůstává záhadnou krajinou plnou podivných, pro Evropany nepochopitelných praktik.

Už nikdy však nebudou její fotbalisté na světovém šampionátu jen do počtu. Přesto, že v Německu letos zatím marně čekají na vítězství.

Češi věří, že ho nedopřejí ani Ghaně.

Nahoru je tlačí vzory a konfrontace, říká trenér Nevrlý

P r a h a - Hic sunt leones. Tady jsou lvi. Termín ze starých map platí z pohledu českého fotbalu skoro pro celou Afriku.

Jen krátce tu působilo pár trenérských misionářů.

"Buď vás tenhle svět hned chytne a musíte se sem pořád vracet. Nebo se vám znelíbí a už ho nikdy nechcete vidět," říká Jiří Nevrlý, který dva roky vedl libyjskou Al-Medinu.

"Taková naše Bohemka," vzpomíná na rodinnou atmosféru v klubu. Při derby města Tripolisu proti Al-Ahlí, vedené Otakarem Dolejšem mladším, fandilo osmdesát tisíc diváků.

Kdo dál? Bývalý kladenský obránce a později hudební pedagog Jan Fábera vedl v sedmdesátých letech reprezentaci Súdánu. Rok pak působil Dušan Uhrin v CMB Alžír. Poté Petr Packert v jihoafrickém Sundowns a alžírském Sétifu. A Milan Štěrba v libyjské Zwyře.

"Zdejší fotbal šel v posledních letech nahoru především díky častější konfrontaci s Evropou a dalším světem," tvrdí Nevrlý. Většina předních fotbalistů černého kontinentu hraje v Evropě. Místní soutěže, zejména Africký pohár a klubová africká Liga mistrů, nabízejí stále lepší zápasy.

"Hráči jsou vysocí, ale přitom obratní, běhají jiným stylem než Evropané," říká trenér. "Na druhou stranu jim stále schází invence a kreativita. Hůř mění tempo hry, pomaleji reagují na tahy soupeře a vývoj utkání."

Reprezentační týmy z Afriky stále koučují většinou bílí cizinci. Přitom už několik fotbalových "důchodců" jako Milla,Weah a další by si na tuto roli mohlo troufnout. Přesto ani u jednoho z pěti účastníků letošního šampionátu nenajdete domorodce. Proč?

"Učí se dobře, ale neradi na sebe berou odpovědnost. Jak musí něco řešit, znervózní, jsou labilnější a kupí chyby," všiml si Nevrlý. Připomeňte minely obránců Angoly nebo Ghany v předchozích dnech.

Celý životaběh tu řídí klimatické podmínky. V islámských zemích pak navíc náboženství – modlitby, prohibice a zákaz vepřového.

Ze všech těchto důvodů i chudší země dokážou zaplatit zahraničního trenéra a zahrnout ho dostatečným respektem. Proto takový tanec Toga okolo německého kouče Pfistera.

Orientují se zejména na bývalé koloniální autority v čele s Francií. V Německu je nyní Michel (Pobřeží slonoviny) a Lemerre (Tunisko), kteří vedli i francouzskou reprezentaci. Na mistrovství světa 2002 koučoval Metsu úspěšný Senegal. Angola má blíž k Portugalsku (Oliveira), Jižní Afrika k Anglii a Nizozemsku. Přispívají k tomu i jazykové znalosti.

"Čechy podle výsledků respektují, ale nemají s nimi skoro žádné zkušenosti," dodává Nevrlý.

Světový šampionát je pro celou Afriku obrovským svátkem. Příležitostí k fotbalové, politické i ekonomické emancipaci. Zvlášť když se příští mistrovství bude poprvé konat na tomto kontinentu, v Jihoafrické republice.

Běhavé gazely. Tak africké fotbalisty viděli pamětníci

P r a h a - Pouhých pět mezistátních zápasů odehrála fotbalová reprezentace s africkými týmy. Kde hledat zkušenosti?

Jiří Hledík, obránce (africká premiéra v Egyptě 1957, 2:1).
"Bylo to pro nás hodně těžké. Hlavně to bouřlivé prostředí, padesát tisíc diváků na stadionu Nacional v Káhiře, vedro. Brzy nám dali gól, ale my to nakonec otočili. Byli hodně rychlí, bojovní. To, myslím, u afrických mužstev přetrvává. Ale věřím, že současný český tým bude na Ghanu připraven a dokáže ji rozebrat, v tom je stále převyšujeme."

Marek Zúbek, záložník (debut v Maroku proti Nigérii 1996, 2:1).
"Odehráli jsme zápas ve fantastické atmosféře. Že prý byl přehnaně tvrdý až brutální? To ne, to si nevzpomínám. Nigerijci byli atleticky ohromně nadupaní, šli do toho zostra, ale zpředu, nijak zákeřně. S Afričany se nehraje každý den, musíte si na ně zvykat. Jsou rychlí, silní, ale také hraví, nejsou tolik přímočaří a efektivní jako evropské týmy. Přesto už je nemůžete podcenit. A občasnou chybu si už Ghana vybrala proti Itálii."

Edvard Lasota, záložník (poslední souboj s Jižní Afrikou na Konfederačním poháru 1997, kde nastoupili i Nedvěd a Poborský, 2:2).
 "Měli jsme je v hrsti, ale po vyloučení Jirky Němce jsme to ztratili. Jihoafričané byli dynamičtí, běhaví, zkrátka gazely. V afrických i dalších tzv. rozvojových zemích už léta působí špičkoví zahraniční trenéři, hodně se to zlepšilo. Stále však hrají specifickým stylem, podobně jako Angličané, Italové a další. Pak záleží, co vám víc vyhovuje. To, co naši odehráli proti Američanům, byla fantazie. Měli bychom zvládnout i Ghanu. Bude to chtít dát gól, takticky je pak udržíme. Obrana drží perfektně. S jakou elegancí to zvládá Rozehnal, je paráda."