Senzační výhru Huelvy 3:0 na hřišti Realu Madrid podtrhl přesnou trefou Ikechukwu Uche z Nigérie.
Chladné evropské trávníky čechrá báječný vítr z Afriky. Děje se tak už několik let, ale tento podzim je v tomto směru přece jen výjimečný.
Afričané září. Rasistům ke vzteku, ostatním k nadšení.
V Anglii, Španělsku, Francii a v Belgii vedou dokonce hráči z afrického kontinentu tabulku střelců. Hýří formou a sebevědomím.
"Nevidím jediný důvod, proč bych se v téhle sezoně nemohl stát králem střelců," holedbá se guineijský Ismael Bangoura z Le Mans, nejlepší kanonýr Francie.
Na střeleckou korunu myslí i Kanouté ve Španělsku. Jeho optimismus umocňuje, že je zraněný další africký střelec, Kamerunec Samuel Eto'o z Barcelony.
Didier Drogba, klenot z Chelsea, nastřílel v sezoně za klub ve všech soutěžích už 17 gólů, o 11 víc než letní posila Andrej Ševčenko. Ve střílení gólů, nemá patrně Drogba v nynějším fotbale konkurenci.
"Bylo by v současnosti hodně těžké najít na světě útočníka s lepší formou, než má on," řekl po středeční výhře v Newcastle novinářům Steve Clarke, asistent trenéra Chelsea. "Každý pohyb, který na hřišti dělá, směřuje k porážce protivníka."
V lize dal Drogba 10 gólů a s devíti trefami je za ním v závěsu další Afričan. Někdejší nejlepší hráč kontinentu, Nwankwo Kanu z Nigérie, chytl ve třiceti letech druhý dech v Portsmouthu.
Muž, jehož kariéru na rok a půl přerušila operace srdce, přišel před sezonou jako volný hráč zadarmo z West Bromwiche, kde dal za 30 zápasů pouhé tři góly. Teď se však rozstřílel, a to mu dalo takovou kuráž, že nyní vyhrožuje odchodem z klubu, jenž mu dal šanci.
"Každý den dojíždím do Portsmouthu ze severního Londýna 150 kilometrů, což pro mě není dobré," prohlašuje Kanu k hněvu klubových bossů.
Kanu je jedním z mnoha Afričanů, kteří na podzim ční. Nemusí to být pokaždé střelci, ale pro týmy jsou bezmála nepostradatelní. Essien (Chelsea), Adebayor (Arsenal), McCarthy (Blackburn), Martins (Newcastle), Feindouno (St. Etienne), Dindane (Lens), Koné (Eindhoven), Tchité (Anderlecht), Ogunsoto (Westerloo).
Jak vyjmenovat alespoň pár fotbalistů, kteří uchvacují v zemích, kde hrají, a neudělat z článku telefonní seznam?
Zástup hvězd a nepřeberné množství talentů, které světadíl produkuje, podporuje před každým světovým šampionátem dojem, že týmy z Afriky výrazně prorazí.
Zatím to byl pokaždé mýtus. Z pěti afrických zástupců na letošním mistrovství světa postoupila ze základní skupiny jen Ghana, jež skončila v následném osmifinále.
Ale kdo ví. Za čtyři roky se šampionát bude poprvé konat na africké půdě. V Jihoafrické republice třeba nadejde pro Drogbu a spol. ten správný čas.
|
Cesty do Evropy? Mnohdy spletité Mavuba: úprk před válkouJe to pohnutý osud jako z Dickensových románů. A Rio Mavuba má před sebou skutečně nadějné vyhlídky. Dvaadvacetiletý záložník Bordeaux se cítí jako Francouz, má i francouzské občanství, a dokonce už dvakrát Francii reprezentoval. Pokud chce fotbalista na původní vlast – Angolu – zapomenout, ať se mu nikdy nediví. Jako dítě se s rodiči a deseti sourozenci vydal na úprk z rodné země, zmítané občanskou válkou. Emigrace skončila úspěchem, ale další rány na budoucího záložníka čekaly. Bylo mu 11, když mu zemřela matka a krátce nato i otec. Kdo ví, jak by sirotek dopadl v Angole, ale sociální systém v nové vlasti ho nenechal padnout. Mavuba se odměnil: pro Francii získal letos bronz na mistrovství Evropy jedenadvacítek. Makoun: zoufalství z vízaO záložníka Jeana Makouna se zajímají Lyon i Manchester United, ale kamerunský fotbalista má o důvod víc váhat nad odchodem z Lille. Tím důvodem je vděčnost. Skauti z Lille si Makouna vyhlédli v roce 1999 na Africkém poháru sedmnáctiletých fotbalistů. Talentovaný hráč na jejich nabídku okamžitě kývl, ale brzy přišel šok: francouzský konzulát v kamerunské metropoli Yaoundé mu odmítl dát pracovní vízum a začalo složité jednání. "Byl jsem zoufalý. Myslel jsem, že se můj sen o evropském angažmá zhroutil. Ale z Lille mi každou chvíli volali a ubezpečovali, že vše dobře dopadne, což se nakonec stalo,“ líčí Makoun vděčně. |
