Umí střílet góly, ale také zazářit v reklamě nebo na přehlídkovém mole. Kromě toho zvládl vystudovat vysokou školu, stíhá také chodit do práce. A v zimní přípravě zkusí Adam Klavík po návratu z hostování v Loko Vltavín zabojovat o místo v kádru Bohemians 1905.
„Rád bych si ještě zahrál ligu. Když o mě bude v Bohemce zájem, budu bojovat,“ vzkazuje čtyřiadvacetiletý útočník, který žije akčním životem.
Do Bohemians jste přišel loni v létě, ale moc jste toho neodehrál. Proč?
Čekal jsem od sebe i od toho angažmá víc. Kdybych byl zdravý, určitě bych klukům pomohl, vím, že bych šanci dostal. Bohužel jsem měl za rok čtyři svalová zranění, takže jsem toho odehrál hrozně málo. Přitom mi na začátku vyšla letní příprava, ale první čtyři kola jsem nemohl hrát kvůli vyloučení z minulého ročníku ještě v dresu Mostu.
Tehdy vám údajně promlouval do duše i Tomáš Řepka, sportovní ředitel Mostu...
Stalo se to v zápase o záchranu proti Opavě. Soupeři trochu provokovali, bylo to vyhecované a já jsem v jednu chvíli zkratoval. Vyhráli jsme, tím jsme se zachránili a Tomáš si mě pak vzal stranou a ptal se, co se stalo. Když jsem mu to popisoval, říkal: To nemůžeš, musíš si dát příště pozor... Chvíli mi takhle domlouval, ale nakonec řekl: Já to vlastně chápu, s tím nic neuděláš. To jsou ty blikance.
Adam Klavík uspěl také jako model: v roce 2012 skončil druhý v soutěži Muž roku
Máte s ním ještě nějakou historku?
Jednou, když si s námi byl zatrénovat, jsem mu dal jesle, mohl jsem jít sám na bránu... A on mě zezadu pěkně sestřelil. Hned si to uvědomil a začal se mi hrozně omlouvat. Byl úplně jiný než v televizi, bál se, jestli mě nezranil... To bylo legrační. Vycházeli jsme spolu výborně, podle mě je to fajn chlap.
V Mostě se vám dařilo, zamířil jste do Bohemians. A hned se začalo mluvit o tom, že získali nejen útočníka, ale také známého modela. Uspěl jste i v soutěži Muž roku.
Byl jsem druhý. I díky tomu jsem letěl na Muže světa do Bangkoku, což byl splněný sen. Vždycky jsem si přál podívat se do nějaké asijské země, byla to obrovská zkušenost. Sice jsem tam neuspěl, ale ono bylo v podstatě jedno, jak to dopadne. Udělal jsem si skvělé kontakty po celém světě, dodnes si s řadou lidí píšu. To je nejcennější.
Jaký vůbec je svět mužského modelingu? Chce to ostré lokty?
Řevnivost je spíš mezi holkama. U nás je to prostředí kamarádské, třeba i proto, že český a světový modeling se co do financí nedá srovnat. Uživit se tím tady sice dá, ale je to pořád nejisté a nestálé povolání. Jeden měsíc vyděláte dost peněz, pak třeba dva měsíce zase nic.
V době, kdy se vám začalo dařit jako modelovi, se zvedla i vaše fotbalová kariéra. Čím to bylo? Začal jste si víc věřit?
Je to dost pravděpodobné. Teď si fotbal víc užívám, nenechám se rozhodit. Třeba i proto, že občas jdu po mole, kde jsem středem pozornosti, se umím s tlakem vyrovnat. A taky jsem se dostal lidem víc do povědomí. U někoho v dobrém, u někoho naopak – pár lidí mi vyčítalo, že jsem se najednou začal kromě fotbalu věnovat i jiným věcem.
Dovedu si představit, že hlavně trenérům se to moc nelíbilo...
Vždycky je to téma, když jdu do nového týmu. Pokaždé se trenéři ptají, jestli fotbal beru vážně, jestli mě modeling v kariéře nebrzdí. Říkám vždycky to samé: Modeling je pro mě záliba, s fotbalem mi nijak nekoliduje. Jsem rád, že jsem v tomhle oboru dostal šanci, byla by škoda ji nevyužít. Možná je to v rámci Česka rarita, jsem díky tomu trochu víc vidět, ale základ je, že ty dva světy umím oddělit.
Někdy se ale prolnou, třeba když si vás spoluhráči v kabině dobírají. Je to časté téma?
K tomu mám historku z nedávné doby. Hráli jsme s Vltavínem proti Převýšovu, kde nastupuje Tomáš Sedláček, se kterým se znám z Českých Budějovic. Hned jak mě z dálky spatřil při rozcvičce, volal: Vidíte toho fešáka? Pojďte mě s ním někdo vyfotit, prosím. Takhle si mě dobírá docela hodně lidí. V kabině mi občas kluci vylepí fotky, co najdou na internetu, říkají mi modelka, modelína... Ale zase na druhou stranu, hodně kluků si všímá toho, jak se oblékám, a ptají se, kde jsem si něco koupil. Cítím, že je to zajímá a respektují, že něco dělám i mimo fotbal.
V tom jste proti většině fotbalistů docela rarita, ne?
Nikdy jsem netrávil všechen volný čas u PlayStationu nebo na kafíčku. Od dětství jsem byl zvyklý toho dělat hodně. Současně s fotbalem jsem hrál i hokej a házenou, u té jsem vydržel asi čtyři roky. Ale rodiče mě odmala vedli k tomu, abych měl kromě fotbalu taky kvalitní vzdělání. Dal jsem si proto za cíl co nejrychleji vystudovat a letos v červnu jsem dokončil inženýrské studium. Teď už mám od školy klid a můžu se soustředit na jiné věci.
Adam Klavík a Jitka Válková spolu chodili tři měsíce. „Rozešli jsme se, ale problém spolu určitě nemáme,“ říká Klavík.
Klid jste ale neměl v létě, kdy se v médiích rozebíral váš vztah s českou miss Jitkou Válkovou.
Bylo to od začátku těžké. Ona byla miss, já trochu známý z Muže roku, navíc fotbalista... To se médiím líbí, takže jsme byli trochu pod drobnohledem. Ne že by se o nás psalo nějak špatně, ale ona na to byla zvyklá, zato já moc ne. Rozešli jsme se, ale problém spolu určitě nemáme.
Podzim jste strávil na hostování v Loko Vltavín v ČFL. V čem byl největší rozdíl proti první lize?
Byl jsem zvyklý na jiný životní rytmus. Tréninky dvakrát denně, k tomu škola. Teď bylo tréninků míň, hlavně večer. A já přes den nevydržím jen čekat. Chodil jsem ráno cvičit, ale stejně tam byla proluka několik hodin, kdy bych neměl co dělat. Proto jsem se začal podílet na projektu jedné firmy, která se zabývá nadstandardní péčí v oblasti zdravotnictví. Díky tomu přijdu do kontaktu se spoustou zajímavých lidí a můžu si rozšířit znalosti.
V zimě ale asi zase upnete všechny síly k fotbalu, že?
Určitě, fotbal je samozřejmě dál na prvním místě. Budu pracovat na tom, abych měl pevnější zdraví a byl připravený na leden. Měl bych se vrátit do Bohemky na přípravu a uvidíme, jak se věci vyvinou.
