Stejný klub Csaplár potká zítra na slavném stadionu San Siro. Když se dozvěděl, s kým bude hrát o Ligu mistrů, naskočila mu husí kůže. „Vždycky jsem chtěl hrát jako oni na konci 80. let. A budu nafoukaný - Liberec tak minulou sezonu hrál.“ Csaplár spustí vodopád slov, mává rukama, nadšeně vypráví.
Fotbalové bible ve skříni
Na stole malé kanceláře v Liberci leží černé desky s emblémem AC Milán, vedle ve skříni se skrývá pětadvacet trenérských knih, pár videokazet s tréninky, prostě metodická výuka. K tomu vystříhané texty a nalepené články, o psychologii, filozofii nebo třeba o anglické hvězdě Beckhamovi. Csaplár tomu říká „moje bible“.
I teď se k nim vrací, Liberec potřebuje porazit Milán, aby poprvé v historii proklouzl do Ligy mistrů. Byla by to prvotřídní senzace vyřadit AC. V roce 1988 začínal Csaplár trénovat malé děti v Příbrami, chtěl se učit. „A od koho se učit, když ne od nejlepšího? Strukturu klubu, trenéra, výchovu talentů, nákupy, systém hry, taktiku.“ AC Milán byl vládcem klubového fotbalu, majitel Berlusconi a trenér Sacchi vytvořili mužstvo, které třikrát vyhrálo Pohár mistrů.
Csaplár jezdil do Milána na otočku, jen aby viděl ligové zápasy. Gullita, van Bastena, Rijkaarda, trio nizozemských hvězd. Také obránce Maldiniho, který nastoupí i zítra. Nebo záložníka Ancelottiho, současného trenéra AC. „Naprostou jedničkou pro mě byl obránce Baresi. Sveřepost sama, týmu oddaný, řemeslník, který se neusmál.“
NMOB? Cesta k titulu!
První lístky si Csaplár kupoval do páté galerie, vysoko na hřištěm, odkud viděl máloco. A když fanoušci zapálili tradiční ohně a dým se valil vzhůru, neviděl vůbec nic. „Byl jsem takový cvok, že jsem si kupoval lístek i za 180 marek.“ Jednou dostal od kamaráda k narozeninám zájezd do Milána včetně vstupenky na derby AC - Inter, to bylo něco.
V Miláně se začala rodit osobnost trenéra, který spolu s Ladislavem Škorpilem přivedl Liberec k fotbalovému titulu a mužstvo naučil hrát moderní styl, v Česku jedinečný. „Je to taktika, kterou jsem pojmenoval Na Míč Orientované Bránění.“ Být aktivní, napadat, bránit a současně už myslet na útok.
Ta čtyři počáteční písmenka vidí hráči často napsaná na tabuli před zápasem. Je to Csaplárova fotbalová filozofie. Když o ní trenér mluví, skoro nábožně se přiblíží k šanonu, který je zastrčený ve skříni uprostřed. Má nápis JÁ.„Tady se zrodil Liberec!“ Na první stránce, na obyčejném papíru vsazeném do igelitového pláště, můžete číst nadpis: Existuje pouze útok. Pod tím pak základní body, jak k tomu dojít. Jenže Csaplár šanon rychle zavírá a říká: „Výrobní tajemství. To by po mně chtěl každý.“
Hodiny a jedenáct koleček
Všechno vychází z Milána. AC byl pro Csaplára vzorem dokonalosti, k níž se chtěl vyškrábat. Tím klubem načichl, úspěchy i překypujícím sebevědomím. Věří si, říká se o něm, že až moc. Je sveřepý, někdy až paličatý. „Snad si dávám pozor, aby moje sebevědomí nepřerostlo v chvástání. Ale proč bych si nevěřil? Dřel jsem jako magor, jezdil po fotbalech, studoval a učil se.
A mám s Libercem titul. Tak čeho se mám teď bát?“ Dodnes má v jedné z knížek oranžově podškrtané herní schéma, kterým se tehdy v AC Milán proslavil trenér Arrigo Sacchi. V němčině je rozepsané a rozmalované do posledních detailů. „Sacchi říkal, že fotbal je jako hodinky s jedenácti kolečky. Když jediné nešlape, hodinky se rozbijí.“ Hráč musí pochopit, že tvoří tým a tým pak vytvoří hráče.
Také na filozofii a citátech postavil Csaplár svůj vztah k hráčům. Mimo kabinu je spíš přátelský, ne nadřazený, ale při fotbale neodpouští chyby. Aby potvrdil, co od hráčů žádá, vytáhne ze sportovní tašky knížku o basketbalu a přečte citát: „Když vám lidé věří, je to větší kompliment, než když vás milují.“ A na rukou mu zase naskočí husí kůže. Stejně jako když Liberci vylosovali za soupeře AC Milán.