Luhový současně přiznává, že takový výsledek na milánském San Siru nečekal. Tím spíš, když první duel v Londýně skončil bezbrankovou remízou.
"Nebudu dělat chytrého, samozřejmě, že jsem čekal postup AC," říká pětačtyřicetiletý internacionál. "První zápas nerozhodně, Arsenal v anglické lize polevil a dvakrát za sebou jen remizoval, Milán měl v odvetě výhodu domácího prostředí, zkrátka všechno mluvilo pro AC. Naopak o Arsenalu jsem si myslel, že zápasy na tomto stupni obtížnosti už pro něj budou ke zvládnutí těžko."
Jenže právě v milánské odvetě se Arsenal nečekaně předvedl v plné síle a kráse.
"Mužstvo trenéra Wengera přehrálo soupeře úplně jasně. Hráči Arsenalu milánský tým zaskočili především rychlostí a pohybem. Poněkud pomalejší zálohu domácích točili v jednom kuse, znamenitě se pohybovali, měnili místa, a protože je míč poslouchal, mohli si dovolit fantastické kombinace, které pak vedly k nebezpečným situacím a šancím. A domácí fotbalisté tohle všechno nestíhali," popisuje Luhový.
Podle jedenatřicetinásobného reprezentanta se milánské mužstvo dostalo v úterním zápase do pozice bezradného fotbalového žáčka, který vůbec nevěděl, jak ty neustálé lehkonohé soupeřovy výpady řešit.
"Milánští hráči byli o to bezradnější, protože s podobnou situací se nesetkávají. Totiž aby byli v hluboké defenzivě a navíc u všeho později než soupeř, protože zkrátka nestíhali. A když už se přece jen ze sevření dostali, moc toho vepředu vymyslet nestačili, protože fotbalisté Arsenalu se po ztrátě míče bleskově vraceli a domácí snahy o ofenzivu úspěšně eliminovali."
Luhový anglické vítěze chválí už za první poločas, který ještě tak jednoznačně pro Arsenal přece jen nevyzníval.
"Já tvrdím, že už před přestávkou Arsenal soupeře přehrával rozdílem třídy, když už ne dvou. Snad jen úvodní čtvrthodina byla od hostů taková vyčkávací, takže to vypadalo, že domácím by to vyjít mohlo. Ale nedlouho před poločasem už fanoušci na domácí mužstvo pískali," připomíná Luhový.
Internacionál nechce na vítězné straně chválit jednotlivce, přestože například výkony Hleba, Fabregase či Adebayora by za samostatnou zmínku stály.
"Arsenalu se v Miláně podařilo skloubit výkony jednotlivců do ukázkového kolektivního herního pojetí. A chraň bůh, že bych si liboval v nějakých frázích. Ale úterní vítězství nad úřadujícím šampionem Ligy mistrů bylo opravdu dílem kolektivu."
Fabregasův gól po střele z téměř třiceti metrů nepřičítá Luhový na vrub jen brankáři Kalacovi.
"Je fakt, že Kalac nejspíš nebyl stoprocentně koncentrovaný, protože ho nenapadlo, že Fabregas vystřelí z takové dálky. Možná měl také zakrytý výhled, navíc míč před ním skočil, těžko říct. Ale podle mě na tom mají podíl i hráči v poli, kteří Fabregase vystřelit nechali. Že už před přestávkou nastřelil břevno, to je nevarovalo."
Adebayorův gól na konečných 2:0 pro Arsenal byl podle Luhového zaslouženým vrcholem imponujícího vystoupení Wengerova mužstva.
"Nádherná Walcottova křídelní akce, který ustál nečistý zákrok Kaladzeho, a míč naservírovaný Adebayorovi jak na stříbrném podnosu, to prostě fotbalová srdce musela plesat. A Arsenal touhle akcí jen podtrhl svou naprostou převahu," uzavřel Luhový.
