Z tmavých sedaček sledují, jak na trávníku za ostnatým drátem krouží fotbalisté v červených soupravách, jak se protahují, jak hrají bago.
Ale kdo to je?
"Nevím, jen jsem slyšel, že tu bude nějaký fotbal," bezelstně přiznává jeden z diváků. Ostatní většinou správně vědí: "Slovakia, Slovakia." Ano, trénuje tu jeden z účastníků mistrovství světa.
Ale proč je Slovensko přilákalo? "Škrtel, ten bez vlasů z Liverpoolu." Stopera z anglické Premier League znají nejvíc.
Přesto častěji pokrčí rameny a pousmějí se. Hamšík ani mladý Weiss je netáhnou. To víc pozornost poutají rozzářené reflektory, zaparkovaná policejní auta, hlídky všude kolem stadionu - zkrátka něco se tu děje.
Slovenský fotbalista Martin Škrtel měl při tréninku kvůli nedávnému zranění individuální program.
"To jsou přece ti, kteří v baráži porazili Rusko, hraje za ně Vidič, toho mám rád, líbí se mi jeho styl," vypráví dvacetiletý Tiang hrdě. O to víc se červená a zklamaně hlesne: "Aha, to bylo Slovinsko. A obránce Manchesteru že je Srb? No nic, stejně se rád podívám."
Znalostní minikvíz o Slovensku suverénně vyhrává pětadvacetiletý Willard. "Slovensko je mladý stát ve střední Evropě, když se rozpadlo Československo," vypráví učeně. "To vím ze školy a z knížek."
"A ten brankář Petr Čech, ten je teda taky Slovák?" šeptá mu kamarád.
"Ne, ne, ne, ten je právě z toho Česka, z toho druhého státu," vysvětluje Willard. "Ale bojovali proti sobě v kvalifikaci o mistrovství světa, Slováci vyhráli 2:1, a proto jsou teď tady a Češi ne. Chápeš?"
Znalosti jako z databanky. Odkud to Willard ví? "Fandím Anglii, ale sleduju celý evropský fotbal," říká a hlídá si starý píchlý míč, chce na něj podpisy.
Troubím! Vuvuzela je u afrických fanoušků nesmírně populární. Slyšeli ji i slovenští fotbalisté při prvním tréninku v Pretorii.
Uprostřed tribuny se chichotají tři desetiletí špunti, i oni drží odřený špinavý kopačák, ale také dlouhou modrou vuvuzelu - tu trubku s protivným zvukem.
Mluvit nejdřív nechtějí, stydí se, schovávají se jeden za druhého. Až se odváží Jacky: "Nevím nic, ale to nevadí - já chci hlavně troubit!"
A rozhodně není sám.
Trénink už vážně končí a všichni, kteří mají vuvuzelu s sebou, jakoby na povel startují k plotu a spustí. Snad se předhánějí, kdo zatroubí silněji. A je jim vlastně jedno, kdo za to gesty z trávníku děkuje.
