"Denně udělají minimálně třicet kilometrů, ti lepší čtyřicet a víc," dodal žižkovský kouč.
Ti lepší se poznali podle toho, že k obědu dorazili se zpožděním.
Nejspíš se mezi ně řadí i trenér Petržela. Také on totiž přišel k obědu mezi posledními. Prostornou halou ke stolu nekráčel, ale spíš klopýtal.
"Dal jsem dvacet kiláků, ale v tom novém sněhu a neprojeté stopě, hrůza," soukal ze sebe. "Ale odpoledne jdu zas."
Nejvíc kilometrů musel spolykat asistent pro brankáře Juraj Šimurka, jehož židle předlouho zůstávala prázdná.
"Jó, kilometry. Ten spíš někde zabloudil," vylétlo z klubka žižkovských hráčů na adresu muže, který přišel k obědu až v době, kdy jídelna byla prázdná...
Dvakrát běžky, večer posilovna a po ní bazén. To je strohý žižkovský program.
"Navíc je tu i výborná rehabilitační linka, moc si to tu pochvalujeme," poznamenal trenér Petržela k ryze kondičnímu soustředění.
Kustodi mají v jedné z beden i speciální osmikilové vesty.
"To pro případ, že by nebyl sníh a na běžky jsme nemohli. Naštěstí ze středy na čtvrtek ho napadlo tolik, že se v něm tady skoro ztrácíme. Což ovšem vůbec nevadí našim dvěma chrtům. Na běžkách kralují naši Richardové - Culek s Kalodem."
Zatímco "horal" Culek, jinak opora a kapitán mužstva, si běžecké tratě nemůže vynachválit, někteří hráči už by tenhle pobyt chtěli mít za sebou.
Když se jich zeptáte, jestli mají na programu taky míče, záložník Martin Pulkert odpoví výmluvně:
"Míče? Co to je? Myslíte medicinbaly v posilovně?"
