„Já měl vždycky tak jeden gól na sezonu a teď už jich je pět. Jsem za to samozřejmě rád. Nějak se se to na mě lepí,“ mohl se pak usmívat mezi novináři na stadionu v Hradci.
Čím si tu vaši střeleckou potenci vysvětlujete?
To fakt nevím, nedokážu vám odpovědět. Nic jsem nezměnil, připravuju se pořád stejně, ale nějak víc přitahuju balony. (úsměv)
Máte nové trenéry, je ta výhra důležitá pro nastartování?
My tu výměnu nějak extra nevnímali, zkrátka to tak bylo. Na hřišti je to pak stejně na nás hráčích.
Jaký je přínos Pavla Horvátha na lavičce? Všiml jsem si, jak k vám při nucené výměně rozhodčích bouřlivě promlouval?
Horvi? Normální, jako vždycky. To nás nabádal, abychom byli trpěliví. Že domácím budou postupem času ubývat síly a naše šance přijdou. V závěru to bylo skutečně znát.
Co se během toho týdne změnilo v přípravě?
Žádné změny nebyly. Snažili jsme se uklidnit v hlavě a hrát svůj fotbal.
To se ale zase moc nedařilo. Vítězství v Hradci bylo vydřené?
Soupeř byl dobře připravený. Na těžkém terénu jsme se obtížně dostávali do šancí, zaplaťpánbůh za tu jednu standardku v závěru.
Čím si vysvětlujete, že se pomaleji rozjíždíte a góly dáváte až v závěrech zápasů?
To bychom taky rádi věděli, a asi bychom to pak změnili. Prostě to tak teď máme, že většinou zabereme až na konci. Snažíme se být trpěliví, každý soupeř se na nás dobře připraví, není jednoduché uspět.
Nepoznamenalo vás, když Hořava nedal v 52. minutě penaltu?
Ne, spíš naopak. Domácí fanoušky to probudilo, začali Hradec víc povzbuzovat. A i my jsme se potom dostali do tempa.
Byla tam nějaké šance soupeře, při které vám opravdu zatrnulo?
Nevybavuju si jednu situaci, ale při těch brejcích byli hodně nepříjemní. Na mokrém terénu to klouzalo.
Je ta výhra o to cennější, když se zrovna nedařilo?
Samozřejmě, že bychom chtěli podat skvělý výkon a vyhrát 3:0. Ale upřímně, tři body platí stejně a my bereme i to 1:0.
