V Rennes nepamatují nikoho, kdo by se naučil francouzsky tak rychle. Za tři měsíce uměl plynně. Přitom Francouzi dlouho nedokázali vyslovit jeho jméno. Říkali mu Čeč, Petr Čeč.
Dodnes září fotka mladičkého Petra Čecha v klubové restauraci a další na chodbách tréninkového centra. „Nepochybně to byl nejlepší brankář v historii Stade Rennes,“ říká reportér Edouard Reis Carona, který pracoval pro list Ouest-France.
Stopa české legendy je ve Francii poznat stále, lidé nezapomínají.
Čech je ve Francii stále populární. Při tréninku reprezentace rozdal mnoho podpisů:
Dvojitá dávka štěstí
Asi by vás nemělo překvapit, že renomovaný magazín France Football požádal Čecha o exkluzivní zpověď. Proběhla ve francouzštině, pochopitelně.
„Nemůžu se dočkat, až budeme na místě. Ať už šampionát začne,“ přál si Čech o minulém víkendu.
Už brzy se dočká, reprezentace vstoupí do šampionátu v pondělí proti Španělsku.
Petr Čech v reprezentaci
Francie už dvakrát přinesla Čechovi štěstí. Poprvé ve finále mistrovství Evropy 2002 jedenadvacítek ve Švýcarsku, kdy vychytal Francouze v penaltovém rozstřelu. Podruhé v Rennes, kde po malém Euru rozjel báječnou kariéru.
Jaké to bude potřetí?
„I když jsem měl za sebou Ligu mistrů se Spartou, teprve v Rennes jsem poznal skutečný svět. Bylo mi dvacet, neuměl jsem jazyk, byl jsem odkázaný jen na své umění. Chytáš dobře? Chytáš dál. Nechytáš dobře? Sedáš mezi náhradníky,“ vzpomíná Čech, posila za 150 milionů korun.
Po půl roce v Rennes rekapituloval: „Snad si mě za ty velké peníze nekoupili jen na ozdobu do vitríny.“
„Na Petrovi mě překvapily dvě věci: jeho postava, byl opravdu obrovský, a jeho vystupování, byl za všech okolností slušný,“ líčí novinář Carona.
Maturita počká
O talentovaného gólmana se zajímal Arsenal, Everton nebo West Ham United, ale v Anglii by bylo komplikované sehnat pracovní povolení. V Rennes nic takového nepotřeboval, stačilo podepsat smlouvu. „Věděl jsem, že dělám krok výš, a zároveň jsem doufal, že to bude jen mezipřistání. V Rennes mi slíbili, že budu jednička. Aspoň v úvodu,“ vzpomíná.
Kvůli novému angažmá odložil maturitu na plzeňském gymnáziu a s přítelkyní Martinou, budoucí manželkou, se odstěhoval do ciziny.
Jakmile dorazil, trenér Bergeroo ho hnal do přáteláku proti Guingampu (0:0), protože sezona startovala už za týden: „Rychle jsem se našprtal jen pár základních pokynů, abych mohl křičet na obránce. Nech! Můj míč! Doleva!“
Po hodině zápasu zjistil, že se v Rennes vykašlali na pořádnou fyzickou přípravu. Spoluhráči sotva pletli nohama a ambiciózní majitel Pinault, jeden z nejbohatších Francouzů, tušil, že je něco špatně. Nakonec musel být rád, že se nesestoupilo.
Tři góly? Stejně jsi nejlepší!
Většina nákladných přestupů se nepovedla. Argentinský obránce Loeschbor, uruguayský záložník Fleurquin i bulharský útočník Ivanov zapadli, jen Čech exceloval. Chválili ho i po přídělech.
Od Marseille schytal doma tři góly, přesto dostal v deníku L’Equipe nejlepší známku ze všech hráčů francouzské ligy. Pět jasných gólů chytil.
„Celý rok jsme hráli existenční zápasy, přitom já byl ze Sparty zvyklý jen na výhry,“ říká.
Petr Čech v dresu Rennes se raduje se spoluhráči.
Chytal pod stresem, každé jeho zaváhání by znamenalo porážku. V Rennes neměli tým, který by dokázal otáčet výsledek.
To už se Čechovi nikdy poté nestalo.
Zatímco s Rennes skončil v tabulce patnáctý a devátý, dalších deset let s Chelsea patřil mezi fotbalové suverény. A během uplynulé sezony taktéž s Arsenalem.
Sladká Francie ho fotbalově zocelila. Pod dohledem brankářského asistenta Christopha Lollichona, který mu zůstává stále nablízku, vychytával mouchy při centrovaných míčích a s partnerkou Martinou objevoval památky, okouzlující Paříž i romantická pobřeží. Čtyřikrát týdně spěchal po tréninku na francouzštinu, aby se v kabině necítil jako mimozemšťan.
„Hrávalo se jednou týdně, většinou v sobotu, takže další dva dny bývalo volno. Úžasná volnost, která po odchodu do Anglie vyprchala,“ vypráví, načež s úsměvem dodá: „Ale nestěžuju si, ve své kariéře bych neměnil vůbec nic.“
Jídlo bez spěchu
Ve francouzských začátcích mu nejvíc pomáhal obránce Julien Escudé, což byl paradox, protože právě Escudé pohořel na Čechově reflexu ve finálovém rozstřelu na malém Euru: „Nedávno za mnou byl v Londýně, zašli jsme na večeři.“
S jinými parťáky z Rennes v kontaktu není, uběhlo už příliš času. Ne však dost, aby zapomněl na dva skvělé roky: „U Francouzů mě nadchla hlavně jejich kultura stolování. Já byl zvyklý jíst uspěchaně, hlavně bez povídání. Kdo má vředy, je král. Najednou se jedlo dlouze, klábosilo se, popíjelo se víno, nikdo nikam nespěchal. Na to si rychle zvyknete.“
V létě 2004, těsně před krásným mistrovstvím Evropy v Portugalsku, francouzské dobrodružství skončilo. „Věděl jsem, že po Euru už se do Rennes nevrátím.“
Čech přerostl průměrný klub, magazín France Football ho zvolil nejlepším brankářem sezony a fanoušci už jeho jméno nekomolili. Čtenáři fanouškovského webu jej zvolili do ideální sestavy Rennes od roku 1994.
Dojemné loučení s Rennes
Než se přiblížil poslední zápas proti Montpellieru, brankář už doma přeskakoval krabice připravené na stěhování do Londýna. Najednou ho přepadla nostalgie: „To je škoda, že končí něco tak pěkného.“ Jenže zároveň si uvědomoval: „Plním si svůj dětský sen. Začíná něco, kvůli čemu jsem celý život makal. “
Štace v Chelsea se blížila.
Petr Čech se loučí s fanoušky Rennes.
Rozlučka s Francií byla odměnou za všechno. Lidé skandovali jeho jméno pokaždé, když se dotkl míče. Ačkoli balon zakopl do autu, stejně uslyšel aplaus: „Poprvé v životě jsem nemohl udržet koncentraci. Vnímal jsem všechno okolo a odpočítával svůj čas. Všechno jsem si chtěl vyfotit na památku.“
Tehdejší prosluněnou sobotu orámovalo vítězství 4:0, vychytanou nulu si však Petr Čech do statistik přičíst nemohl, protože ho vystřídali chvíli před koncem: „Když se na tabuli objevila jednička, fanoušci povstali. A já byl naměkko. Nohy slabé, po zádech mi jezdil mráz.“ Při dojemné rozlučce obíhal čestné kolečko, na památku dostal dres podepsaný od všech spoluhráčů a majitel Pinault mu předal velkou vlajku Bretaně, aby mu život v Rennes připomínala.
„Merci,“ řekl Čech třesoucím se hlasem. V tunelu mu při odchodu zvlhly oči.
Jaká zkušenost ho ve Francii čeká teď?
Musíme hrát obezřetně, varoval Čech po generálce s Koreou:
