A autor trefy nijak neoponoval. „Co vám budu říkat: moc jsem nevěděl, co s tím dělat, tak jsem to zkusil. Střílel jsem na přední tyč, že to takhle spadlo do víka, to se stane,“ prohodil Okleštěk.
To je celý on. Na hřišti dokáže vymyslet pozoruhodné věci, mimo něj působí dojmem flegmatika, kterému je všechno fuk. Že se trefil proti svému bývalému týmu?
„Jsem rád, že to tam spadlo, a je jedno s kým. Proti Zbrojovce to byl můj už asi stopadesátý zápas,“ prohodil zarostlý ofenzivní záložník, který mohl přidat i druhou trefu. Sám před brněnským brankářem však obloučkem zamířil vedle. „Chtělo to trefit kasu, nebo si to líp postrčit,“ popisoval Okleštěk.
Ten je technickým typem, středeční střet však místy připomínal válečnou vřavu. „Jsme dost pokopaní. Už v poločase jsme si říkali, že to bolí víc než obvykle. Mně to nevadí, ale souboje určitě nevyhledávám,“ poznamenal 27letý hráč, který Znojmu pomohl vykopat první ligu.
V minulé zimě pak zamířil do Jablonce, kde se ovšem nechytil. „Bohužel jsem nedostal příležitost. Jenom bych střídal, což by mě nebavilo, tak jsem se vrátil,“ vysvětluje Okleštěk. Nyní si - už s druholigovým týmem - užil postup přes Zbrojovku.
„Jak jsem šel dolů, tak jsem si říkal, že už to kluci ukopou,“ připomněl Okleštěk s úsměvem své střídání pár vteřin před koncem. „Minule jsem šel dolů v 90. minutě a ještě jsme dostali gól. Tak jsem doufal, že takovou smůlu už mít nebudeme.“
